Latinsko-český česko-latinský slovník

(Poznámka: Toto vydání s pevnými deskami je 3. vyd. a je z r. 2005. Předchozí vyd. z r. 2002, brožované, je omylem označeno také jako 3. vyd.)
Slovník má v obou částech dosti hesel, to je jeho plus. Mluvnický aparát je zcela minimální (oproti starším slovníkům z 1. republiky), to je minus. Dalším mínusem je přílišná stručnost hesel, která nejsou vesměs rozdělena podle různých významů slova, jak to je obvyklé u moderních, ale i starších řádně koncipovaných slovníků.
Sestavitel slovníku uvádí v použité literatuře čes.-lat. slovník Meissnerův, nikoli však už lat.-čes. slovník Fürstův (oba vyšly v jednom svazku v r. 1941 a potom ještě jednou). Meissnerův slovník je opsán vesměs heslo po heslu, Meissnerovu pečlivost ale sestavitelka narušila přílišným zestručněním hesel. Fürstův slovník je opsán podobně (zastaralé výrazy vynechávány, naopak výrazy středověké latiny přidávány), tato část taktéž utrpěla přílišným zestručněním. Přitom, k této stručnosti nebylo důvodu, ve sloupcích sazby zbývá mnoho prázdného místa, neboť byl použit knižní formát A5 a malé písmo. Podotýkám, že v literatuře uvedený lat.-čes. slovník Pražák–Novotný–Sedláček používán k opisu hesel nebyl, vím to bezpečně, neboť všechny výše zmíněné slovníky mám v držení.
Dá se tedy říci, že slovník pí Šenkové je zestručněným novým vydáním staršího a už dávno nedostupného slovníku Fürstova-Meissnerova. Je škoda, že sestavitelka naposled zmíněný výborný slovník s dostačujícím mluvnickým aparátem neopsala celý; takto to je práce polovičatá, mající daleko k preciznosti starých generací latinářů.