Jak Paroubek kradl salámy, aneb, Hedvíčkova politická břitva

Ross Hedvíček

Na základě mailu „Ještě větší blbec, než jsme doufali", kde byla v příloze fotografie nového předsedy vlády České republiky, vznikl jeden z článků knihy. A to bylo panečku překvapení! Toho chlapa autor zná – tedy přesně řečeno, znal ho před více než třiceti lety. Byl s ním na vojně u VÚ 4425 v Prachaticích. A už se rodil další článek z Hedvíčkovy politické břitvy. S Paroubkem se poznal hned, jak přišel na útvar, protože byl provianťák a Ross Hedvíček byl staršina dělostřeleckého oddílu a jako takový měl třikrát do měsíce službu dozorčího v plukovní kuchyni. Proč se začíst do celé knihy? Protože články jsou vtipné a prozrazují dobrý postřeh. Je za tím ale něco víc. Nejlépe to vystihují slova autora předmluvy Honzy Hájka: Jak Paroubek kradl salámy aneb Hedvíčkova politická břitva je bezvadná knížka s názvem, který perfektně vystihuje její a jeho charakter. Jako dlouholetý pravidelný čtenář, a tudíž znalec Hedvíčkových komentářů, jsem byl příjemně překvapen, když jsem se dozvěděl, že část díla „Mistra Rosse“ vyjde na papíře. Ale až když jsem uviděl ten perfektní název vytvořený schopným vydavatelem jeho knihy, teprve potom mne napadla dokonalá charakteristika autorova stylu: Hedvíček je Mistr Occam české politicko-literární scény. Hedvíčkův břitký styl je přesně v duchu proslavené Occamovy břitvy. Umění autora spočívá ve schopnosti vyjadřovat se jasně a jednoduše, aniž by zjednodušoval více, než je nezbytně potřeba, aby jeho vhled do již tradičně „komplexní problematiky“ české psycho-socio-politické scény dorazil nejen k českým intelektuálům, ale i ke čtenářům „z lidu“. Hedvíček ví a zdůrazňuje, že bez spravedlnosti není ani svobody, ani blahobytu. Alespoň ten blahobyt přece chtějí i Češi, Moraváci a Slováci, či snad ne? Blahobyt nelze jen tak vyrobit či zarobiť. Blahobyt se musí vydobýt. Vydobít (ano, s měkkým i) na politicích a šéfech, kteří, když se dobře vede nebo i jen když se něco povede, hned povykují: „To máte díky nám!“ A honem si zvyšují platy. Když se nevede, hned svádějí vinu na jiné, třeba na „komplexní situaci“, a snižují vám platy nebo hrozí propouštěním. Až se zase politikové či šéfové budou chválit, vzpomeňte si, co by jim řekl Hedvíček: „Spíše je tomu naopak, úspěchy se dostavily, přestože vy rozhodujete, vládnete či šéfujete.“