Anděl západního okna

Knihu Anděl západního okna můžeme číst jako fantastický román, ale i v jiné, duševně duchovní rovině, jak je příznačné pro tohoto autora. Dokonale to vystihuje Jan van Rijckenborgh v útlé knížce "Prázdný prostor neexistuje", když poukazuje na překrásnou legendu o Hoël Dhatu, kterou Gustav Meyrink pro tento svůj román použil:
"V tomto příběhu nebylo opomenuto nic z cesty, kterou musíme všichni jít. Zkoumáme-li legendu o Hoël Dhatu, vyplývá z ní následující smysl. V příběhu se vypráví o meči. Meč, kříž, je symbolem člověka. Ve starých mystériích se hovořilo o nádherně kovaném a vzácnými drahokamy zdobeném, nepřemožitelném meči. To je člověk věčnosti, žijící v nedialektických prostorách vesmíru.
Tento člověk byl nazván Hoël Dhat. »Dhat«, později »Dee«, znamená tolik co »Dobrý«. »Hoël« ve svém původním smyslu poukazuje na stav věčnosti Boha. Člověk tohoto stavu, meč zdobený drahokamy, žije v ráji, v zahradě, uprostřed bratrstva, jehož příslušníci se nazývají »zahradníci«.
Jedna z těchto královských bytostí klesla do prostoru času. Tak ztrácí tento potomek Hoël Dhata svůj královský meč, svůj královský stav bytí. Padne do zajetí Ivana Hrozného. Nemá už žádnou naději. Jeho vládkyní se stává také anglická královna Alžběta. Opět mu svitne trochu naděje. Vzpomínka na meč se však úplně vytratila. Mnozí jej mají za dýku, perořízek čili nůž na dopisy, tedy za něco v dialektické přírodě užitečného. Jeho vznešená forma zanikla.
Až konečně jeden z potomků, dědiců záchranného plánu, se vydá cestou spásy, očistí meč od jeho kletby a od krve nižší přírody a donese jej zpátky k jeho předkům, do zahrady zahradníků. Hrdina, který tuto cestu podnikne, je John Dee, »Jan Dobrý«, předchůdce Ježíše, bratr, který proniká do svatyně hrobu, aby toho »druhého« vysvobodil. Je povolaným, dobrým služebníkem, který se zasvětil rudozlaté růži.
Gustavu Meyrinkovi se podařilo citlivě vystihnout výšiny i hlubiny stezky osvobození. Tato kniha se proto může stát velkým pomocníkem na vaší cestě."