Lovcovy zápisky

Ivan Sergejevič Turgenev, překlad Josef Pelíšek, ilustrace Václav Karel, předmluva Julius Dolanský

Vysvětl. opatř. Jitka Křesálková

Všechna vydání

2018, Dobrovský
1989, Odeon
1987, Melantrich
1976, Lidové nakladatelství
1972, Odeon
1962, Svět sovětů
1957, SNKLHU
1953, SNDK
1951, Práce
1950, Práce
1946, Státní nakladatelství
1945, Státní nakladatelství
1945, Státní nakladatelství
1941, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu
1937, Topičova edice
1937, Topičova edice
1936, Dědictví Havlíčkovo
1933, F. Topič
1929, Stanislav Minařík
1928, Dědictví Havlíčkovo
1928, F. Topič
1922, F. Topič
1922, F. Topič
1921, J. Otto
1916, F. Topič
1912, F. Topič
1908, J. Otto
1891, J. Otto
1874, I.L. Kober

nakladatel	Práce
edice	Živé dědictví ; Sv. 5
rok vydání	1951
vydání	2.
jazyk	česky
místo	Praha
stran	398
rozměry	8°

Povídky počaly vycházet v časopise Sovremennik r. 1847, r. 1252 byly "Lovcovy zápisky" vydány jako samostatná kniha. "Staly se v této době velkou událostí nejen literárního, nýbrž i společenského života. Turgeněv v nich zachytil způsob života venkovikého lidu a statkářů v nevolnické vesnice a v panském sedle, s dlouhou řadou realisticky a mistrně vylíčených postav vesničanů a statkářů, na pozadí středoruské krajiny, která je podstatnou a důležitou složkou komposice většiny povídek. Povídky neměly společného námětu. Avšak náhodná setkání a episody, které si přihodply při loveckých toulkách, byly spojeny jednou ideou: ukázat tvář "bárina" majitele nevolnických mužiků, a vedle něho tvář nevolnického rolníka. V celé knize se jasně projuvuju hluboký soucit a sympatie autorovy k utiskovanému a bezprávnému lidu, přesvědčivé a smělé odhalení "zpustlého" panstva, které bylo neomezeným vládcem nevolnických "duší" Úmyslem T. je ukázat morální převahu nevolnického rolnictva nad "kulturním" a "urozeným" otrokářským stavem."