Profesoři

k1

zvenčí lehce flekatá; lze dát jako bonus k BABBITT, 1928, viz tam

Jestliže se Marii Tilschové v románu Alma Mater podařilo zachytit svár dvou vynikajících chirurgů pražské univerzity v době po první světové válce, postavil Ota Dub v knize Profesoři podobně vedle sebe dva vědce dnešní doby: rozvážně pracujícího internistu profesora Grunda a rychle k úspěchu se deroucího, o moderní elektronické vyšetřování se opírajícího profesora Krejčího. Jejich životní zápasy plynou v sledu příběhů spíš paralelně, i když život Grundův je zakončen klidným stářím a osud Krejčího tvrdým, až neuvěřitelně odstrašujícím pádem. Ve špičkových chvílích životních příběhů vidí však čtenář před sebou vše: tvrdé mládí kariéristy Krejčího a jeho lidské ztroskotání i vlídné a laskavé prostředí Grundovo na klinice stejně jako doma. Tak jako v románu Přísahám a slibuji vyportrétoval Ota Dub lékařské pohraničí v jeho zakladatelských letech, portrétuje v Profesorech celé prostředí současné pražské klinické medicíny se všemi jejími vazbami. Jsou tu lékaři i pacienti, lékaři neúplatní i hmotařští, pacienti protekční i podplácející, je tu celý onen svět lidí v bílých pláštích, jak jej poznal a dobře prohlédl právě lékař-spisovatel, docent Karlovy univerzity, který vědeckého i autorského úspěchu dosáhl ve zralých letech svého života. (nakladatel)