Můj chlapec a já

Jsem potěšena, že mohu okomentovat tuto podle mého názoru krásnou a velice čtivou knihu, jsem překvapena, že to učiním jako první. Nejsem překvapena poprvé, o knize Jaromíry Kollárové jsem se zmínila na hodině angličtiny v tehdejší Jazykové škole v Praze, snad někdy kolem r. 1980, a pan profesor, jehož oborem byl evidentně též český jazyk, ji vůbec neznal, přestože její autorské čtení bylo uvedeno v Českém rozhlase už před rokem 1989, a bylo v něm spoustu legrácek, které si celý český národ užíval v dobách tzv. totality. Uvedu několik(!) příkladů.V knize byla popsána např. situace, kdy asi osmiletý chlapec se cítil povinován dodržovat zásady slušného chování ve škole, a svoji třídní učitelku, která evidentně kráčela na WC, pozdravil tehdy běžně užívaným pozdravem "ČEST PRÁCI". Tomu chlapci, jak se v knize dále popisuje, byla třídní učitelkou udělena důtka z neslušné chování. Stejně byl již zmíněný chlapec potrestán (nejsem si jistá, zda nešlo už o ředitelskou důtku) za to, že na košilce u krku místo chybějícího knoflíčku mu maminka (domnívám se, že to byla autorka knihy J. K.)přišila knoflíček podobný jako byly ostatní, ty neutržené. Důvodem potrestání žáka ZDŠ bylo nevhodné oblečení při účasti na vyučování.Takových legračních situací je plná již zmíněná kniha, s napětím jsem vyslechla předčítání v rádiu, a bylo mi jasné: Tu knihu musím mít ve své knihovně! Koupě byla snadná, kniha Jaromíry Kollárové: Můj chlapec a já, byla běžně dostupná v knihkupectvích Kniha i u stánků umístěných na chodnících, např. před obchodními domy. Moc mě ještě dnes zaráží, že představitel komunity, která byla tak horlivou zastánkyní demokracie ještě v předrevolučním období, mám na mysli pana profesora angličtiny z Jazykové školy v Praze, s touto tak kriticky laděnou knihou vůči mnohému z období tzv. totality, a běžně dostupnou na pultech prodejen s knihami, nebyl obeznámen! Autorka komentáře: Ing. Alena Štočková

Román s autobiografickými motivy je deníkem matky, jejíž syn připisuje do textu své poznámky a matčinu výpověď tak koriguje a doplňuje. Ve volném časovém sledu konfrontuje autorka život bezmála tří generací očima ženy, které záleží na budoucnosti jejich dětí.