Probuzení uprostřed labyrintu zapomnění

Pavlína Kverková / 14. 10. 2014

Krátce před premiérou filmu Labyrint: Útěk vyšla v češtině také stejnojmenná knižní podoba příběhu o chlapcích, kteří žijí uprostřed kamenného labyrintu. Nejedná se o pouhý literární přepis očekávaného filmového trháku. Americký spisovatel James Dashner, jenž se specializuje na žánr sci-fi cílené na teenagery, začal s psaním své ságy již před několika lety. V prvním díle seznamuje čtenáře se zvláštním světem mezi kamennými zdmi a postupně odhaluje tajemství smyslu jeho existence.

Hlavním hrdinou je šestnáctiletý Thomas, který se náhle probudí ve tmě v železném výtahu. Odsud je vytažen skupinou dospívajících chlapců na místo, jemuž všichni říkají Plac. Jedná se o rozlehlý prostor, v němž dobře organizovaná skupina tzv. Placerů žije, pracuje a snaží se najít cestu z labyrintu, který se prostírá všude kolem. Situaci ztěžuje skutečnost, že si nikdo z chlapců – Thomase nevyjímaje – nepamatuje nic ze svého předchozího života. Thomas se proto postupně učí zorientovat se v novém světě a zapojit se do vyřešení jeho záhady. O den později se však v Place objeví polomrtvá dívka Teresa, která v ruce svírá papírek se vzkazem: "všechno se změní". Svět, kterému chlapci doposud stále neporozuměli, se stane ještě záhadnějším a nepochopitelnějším.

Dashner vypráví příběh z pohledu hlavního hrdiny Thomase. Hned na prvních stránkách autor navozuje tajemnou atmosféru spoustou otázek, které se Thomasovi honí hlavou. Zásluhou autorova způsobu vyprávění se čtenář ocitá ve stejné situaci jako hlavní hrdina, nedostává se mu totiž ani o zlomek více informací. Dashnerovi se tak dobře daří vyvolat zájem a podnítit zvědavost. Indiciemi, jež by mohly pomoci k rozuzlení záhady, dlouho šetří. Zato však nešetří napětím ani dramatickými scénami, občas teče i krev. Autor tak naplňuje veškerá očekávání, která jsou spjata s úspěšným titulem svého žánru, a předkládá čtivý příběh, od něhož není lehké se odtrhnout.

Slabinu Dashnerova díla přestavuje psychologie jednotlivých postav, jež není příliš propracovaná. Autor jednotlivé aktéry charakterizuje spíše jen v hrubých rysech. O něco větší pozornost věnuje pouze hlavním hrdinovi, u něhož sem tam nechá propuknout až depresivní stavy či strach. V momentě, kdy se Thomas marně snaží vyvolat si jakoukoliv vzpomínku, působí jeho postava nejživěji. Přesto je Thomasův charakter především poněkud šablonovitým prototypem akčního hrdiny.

Mnohem lépe se autorovi daří vykreslit svébytný svět uprostřed labyrintu, jehož chod a řád promýšlí do detailů. Popis tohoto světa navíc zapadá do příběhu velmi nerušivě a logicky. Autor nechává čtenáře poznávat Plac spolu s Thomasem, jemuž jako nováčkovi "kápové" (starší chlapci) vysvětlují organizaci a pravidla skupiny, ukazují své útočiště i životu nebezpečné tvory rmuty, kteří žijí v Labyrintu.

Slovo rmut (v anglickém originále grief, doslovným překladem tedy "zármutek") je jedním z výrazů specifického jazyka, jímž mezi sebou komunita hovoří. Placerským slangem autor zdůrazňuje izolovanost obyvatel Placu. Jedná se o jazyk dospívajících chlapců, kteří si ve své uzavřené komunitě vytvořili zcela nový slovník. Ač tyto jazykové prvky tvoří podstatnou část promluv hlavních aktérů, nepředstavují pro čtenáře překážku srozumitelnosti, neboť se často opakují a lze je bez obtíží odvodit z kontextu. V souvislosti s užívaným slangem je třeba pochválit také český překlad, za nímž stojí Petr Kotrle.

Žánr sci-fi autorovi umožňuje poněkud volnější zacházení s logikou příběhu, neboť zde platí jiné zákony – totiž zákony, které si stanovuje sám autor. Po většinu příběhu to celkem funguje. Dokud se Thomas a ostatní chlapci snaží najít řešení labyrintu, zapadají do sebe jednotlivé dílky skládačky poměrně přirozeně. V samotném závěru, kdy se záhada postupně rozplétá a autor odkrývá pozadí celého labyrintu, se však logika vytrácí. Finální rozuzlení působí jako velmi bláznivá konstrukce a spolu se zklamáním přináší také obavy, jakým směrem se bude pokračování série ubírat.

Nabízí se tak otázka, zda by Dashner neudělal lépe, kdyby příběh uzavřel v jediné knize a nepodlehl současnému trendu knižních sérií. Nezřídka se totiž stává, že původně slibný nápad ve snaze vytěžit ze sebe sama maximum úplně vyčpí. Doufejme, že pokračování Labyrintu bude v tomto ohledu výjimkou.

Celkové hodnocení: 70 %

DASHNER, James. Labyrint: Útěk. Praha: Euromedia Group, 2014. Přeložil Petr Kotrle.

Přečtěte si také předchozí recenze

Andělíčkářka
Camila Läckberg

Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert

Volání kukačky
Robert Galbraith