Temné tajemství malého švédského ostrova

Pavlína Kverková / 23. 07. 2014

Nekonečné zimy a nedostatek slunečního svitu zcela jistě poskytují dokonalou inspiraci pro potemnělé příběhy. Možná jsou tyto tvůrčí podmínky odpovědí na otázku, proč právě ze severských států pochází tolik úspěšných autorů detektivek. Řada z nich se v posledních letech zabydlela také na českém knižním trhu. Po Stiegu Larssonovi a Jo Nesbovi si u nás čím dál více čtenářů získává švédská spisovatelka Kamilla Läckberg, jejíž poslední dílo přeložené do češtiny nese jméno Andělíčkářka. Jedná se o další příběh ze série, v níž hlavní dvojici postav představuje spisovatelka Erika Falcková a policista Patrik Hedström.

Předpokladem každé úspěšné detektivky je dostatečně atraktivní kriminální záhada. Ta, kterou Läckberg předkládá čtenářům, zní velmi slibně: roku 1974 zmizela beze stopy z ostrova Valö rodina ředitele místní internátní školy. Po anonymním telefonickém ohlášení nalezli policisté v domě opuštěnou jídelnu se svátečně prostřeným stolem a rozjedeným obědem. Jedinou osobou, která na místě zůstala, byla roční holčička Ebba. Policie tehdy záhadné zmizení uzavřela jako nevyřešený případ a dále se jím nezabývala. Až do doby, kdy se už dospělá Ebba do domu vrací se svým mužem Mårtenem a někdo se pokouší její dům podpálit. Případ se nyní znovu otevírá a do pátrání se zapojuje nejen celá fjällbacká policie v čele s Patrikem, ale také jeho žena Erika.

Čtenář, jenž – ovlivněn plakátovou kampaní – očekává, že jej "bude mrazit, ale nedokáže se odtrhnout", může být zpočátku po právu zklamán. Expozice je totiž velmi rozvláčná, plynutí děje zpomaluje značné množství postav a často až nadbytečný popis rodinného zázemí jednotlivých aktérů. Autorka zdůrazňuje především mateřskou úlohu ženských charakterů a skutečnost, že pro tyto ženy není vůbec snadné být zároveň matkou a přitom se zvládnout seberealizovat. Ne, že by se tato myšlenka vzdalovala realitě. Paradoxem ovšem je, že ačkoliv se autorka snaží svou hrdinku vykreslit jako samostatnou, emancipovanou ženu, dopustí se na ní obrovského klišé, jež podporuje stereotypní představy. Läckberg líčí Eriku jako ženu, která se, navzdory všem touhám a ambicím, musí vždycky podřídit svému muži, jako by jeho zájmy byly důležitější než její. V rozhodující chvíli se však Erika zachová (a zde přichází onen stereotyp): zcela "žensky" iracionálně, když svou lehkomyslností ohrozí nejen svůj život, ale i životy spousty dalších lidí.

Vedle hlavní detektivní linky se v Andělíčkářce vyskytuje druhá příběhová linie, která má počátek v roce 1908. Tato linie sleduje temné osudy několika generací žen. Zatímco přílišná pozornost, jíž Läckberg věnuje soukromým problémům ženských hrdinek, působí v hlavním příběhu jako brzda a poněkud nudí, historická část přináší skutečně poutavý, hororově temný seriál. Ačkoliv není příliš těžké uhodnout, jakou má tato linka spojitost s hlavním příběhem, dějinná "dámská" část kvalitou převyšuje detektivní pasáže.

Odlišné hodnocení obou částí způsobuje nejspíše fakt, že autorka čtenářům podává příběh generace fjällbackých žen ve formě vyprávění, zatímco v detektivní části tvoří významný podíl přímá řeč. Dialogy jsou největší slabinou Andělíčkářky a autorka by se do nich raději neměla příliš pouštět, neboť v celé řadě situací působí velmi nepravděpodobně. Dobře patrné je to například v momentě, kdy "investigativní" novinář Kjell vede rozhovor s nacionalistickým politikem Johnem Holmem. Novinářem pokládané otázky zní jako od středoškoláka s literárními ambicemi, který dělá svůj první rozhovor do školního časopisu. Ani samotný obsah sdělení není natolik šokující, aby vyvolal přehnanou politikovu reakci, díky níž Holm usvědčí sám sebe ze lži. Jen stěží lze uvěřit, že by protřelého politika rozhodilo nařčení, podle něhož Holm ve své stranické kanceláři zaměstnává řadu lidí s poskvrněným trestním rejstříkem. Ještě méně lze uvěřit tomu, že je Kjell prvním novinářem, který něco takového vypátral.

Podobně slabých míst kniha skýtá více. Největší prohřešek představuje celá řada nepravděpodobností. Skutečnosti, které před lety policii unikly, jsou nyní nad slunce jasné. Většina postav nepůsobí příliš schopně. Není divu, že na rozpletení záhady sami policisté nestačí.

Škoda, že se autorce nepodařilo z atraktivního námětu vytěžit více. Läckberg čtenářům předkládá mimořádně tajemnou záhadu, kterou bohužel promarní pomalým tempem, nadbytečnými detaily ze soukromí postav a nepravděpodobným rozuzlením. Navzdory tomu temná historie fjällbackých žen zaujme. Reklamní slogan z plakátu, který knihu propaguje, je příliš nadnesený a senzační. Jistě by se našlo mnoho napínavějších detektivek. Závěrem proto malá parafráze onoho citátu, která Andělíčkářku vystihuje lépe: budete se moci odtrhnout, ale knihu zcela jistě dočtete.

Celkové hodnocení: 60 %

LÄCKBERG, Kamilla. Andělíčkářka. Praha: Motto, 2014. Přeložila Vendula Nováková

Přečtěte si také předchozí recenze

Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert

Volání kukačky
Robert Galbraith