Manželství, o kterém se hovoří

Tmavýma smutnýma očima hleděla Janina Kindlerová na svého lékaře a důvěrníka. „Stále ještě svého muže miluji,“ přiznala tichým hlasem, „přesto se s ním musím rozejít. Jsme… jsme prostě tak rozdílní. Máme tak hrozně málo společného, až prostě nechápu, jak jsme se mohli kdysi vzít.“