Valentin Weigel Mystik, paracelsián, theosof 16. století

Heterodoxní luteránský pastor Valentin Weigel (1533–1588) patří k vlivným, u nás však dosud nepříliš známým postavám německého myšlení ve století reformace. Jeho dílo v sobě spojuje dědictví pozdně středověké „německé mystiky“, novoplatónské tradice, Lutherovy reformace a následných velkých polemik, a konečně též Paracelsovy přírodní filosofie a jeho teologických úvah. Za jeho života byly knihy, které sepisoval a v nichž se ve více bodech rozcházel s protestantskou ortodoxií, známy jen v úzkém okruhu přátel, v rukopise je však znal mimo jiné také císař Rudolf II. Po vydání tiskem zkraje 17. století byly hojně čteny a záhy se staly jedním z hlavních terčů mohutné kritiky. Komentovanému výboru, zahrnujícímu nejdůležitější Weigelovy texty, předchází obsáhlá úvodní studie Martina Žemly. Z němčiny a latiny přeložil Martin Žemla.