WĘZEŁ KOLEJOWY GLIWICE

2. listopadu 1845 vjel do Gliwice první vlak, který využil nejstarší železniční trať v Polsku z Wrocławi. Poloha na důležité železniční trati přispěla k rozvoji města na řece Kłodnici. V blízkosti neustále rozšiřovaného nákladového nádraží vznikly dva velké opravny kolejových vozidel. Nezávisle na normálněrozchodné železnici existovala v Gliwicích rozsáhlá síť úzkorozchodných železnic. Uzel v Gliwicích má čtyři velké stanice, tři odbočky a spoustu vleček. Tato monografie je prvním pokusem vyprávět historii železnice v tomto městě.

V určité fázi se železnice stala katalyzátorem dynamických ekonomických a sociálních změn v Gliwicích. Původně šlo pouze o spojení s Vratislaví – tehdejším hlavním městem Slezské provincie Pruského království. Na trase bylo Opole – tehdejší hlavní město hornoslezského kraje. Díky železnici se Gliwice v roce 1845 připojily k Evropě. Teprve o tři roky později bylo možné pomocí nového dopravního prostředku dojet z Gliwice do Vídně, Krakova a Varšavy.

Díky své výhodné poloze na křižovatce dopravních cest získaly Gliwice uzlovou železniční stanici. Už to nebyla obyčejná zastávka autobusu Vratislav-Katovice-Kraków, ale stanice s odbočkami na sever do Bytomi (1872), na jihovýchod do Zabrze Południowy (1875), severozápadně z Łabędy do Pyskowice (1880 r.) a na jih přes Sośnicu do Orzesze (1888). Další větev byla postavena ze Sośnice přes Makoszowy do Bielszowic (1904). Ve 30. letech bylo ve městě nové velké osobní nádraží a ještě větší, kompletně zmodernizované nákladní nádraží. Stanice byly v Sośnici a Łabędech a od roku 1939 také v říčním přístavu na Odře. V té době by se dalo hovořit o souboru dopravních stanovišť propojených sjezdovými komunikacemi a vzájemně úzce spolupracujících - tedy železniční uzel.

Kromě normálněrozchodné železnice existovala ve městě a okolí rozsáhlá síť úzkorozchodných drah. Bylo na ní šest stanic (Maciejów, Gliwice Wąskotorowe, Gliwice Wschodnie, Gliwice Zachodnie, Gliwice Trynek a Bojków Wąskotorowy), které stejně jako normálněrozchodná železnice obsluhovaly značné množství vleček velkých závodů i malých podniků.

Příběh železničního uzlu v Gliwicích je 165 let historie vzniku a vývoje moderního komunikačního prostředku, ale také jeho úpadku v podmínkách současné polské ekonomické reality. Neustálý pokrok vědy a techniky způsobil, že průkopnické období železnice rychle přešlo ve zralý věk. Další důležitá etapa na cestě rozvoje byla zahájena znárodněním železniční dopravy. V tomto období došlo k největší a poslední modernizaci uzlu Gliwice. Před 80 lety vzniklo vzácné mistrovské dílo železničního umění a techniky v podobě komplexu několika stanic propojených skluzy, které bez kolizí oddělovaly osobní a nákladní dopravu v sedmi různých směrech. Posledních 20 let nemělo na historii gliwické železnice pozitivní dopad. S ještě větším zadostiučiněním uvádíme fotografie obsažené v této monografii představující všechna období historie tohoto uzlu – od jeho vzniku a rozkvětu až po jeho úpadek. Psané slovo by mělo být považováno za komentář k těmto jasným a často jedinečným obrázkům.

Vzhledem k tomu, že bez znalosti historie nemůžeme budovat budoucnost, věnují autoři a nakladatel toto dílo všem, kterým záleží na železnici standardní i úzkorozchodné.
Shrnutí v angličtině a němčině!!!