Život zasvěcený restaurování

Jaroslav Benda, Vladimír Staněk

Být dobrým v kterémkoliv oboru lidské činnosti znamená neustále hledat a objevovat to, co ještě neznám. Nikdy jsem se proto nespokojil s tím, co jsem se již naučil a co umím. Pro restaurátora uměleckých památek se tato pravda stává v podstatě i zákonem. Je s ní konfrontován pokaždé, když řeší nový a dosud neznámý úkol. Každý úkol je totiž zkouškou charakteru restaurátora. Ten nesmí dílo jakkoli ošidit, nesmí jej dotvářet dle vlastní fantazie a uvážení, nesmí tímto způsobem lhát, a to zejména sám sobě. Dobrý restaurátor neustále skládá účty ze svých vědomostí historie i řemeslného a výtvarného umu. Musí mít cit a musí respektovat historickou hodnotu restaurovaného díla ve vztahu k původním technologiím starých mistrů a autorů. Jejich dílo má svěřené do svých rukou, jako má lékař v péči nemocného pacienta, jenž je odkázán na jeho odbornou pomoc. Pro širokou veřejnost však zůstává restaurátor v anonymitě. Uměleckým dílům minulosti tak přináší svou oběť, ale i dar současně. Obohacuje naše kulturní dědictví, objevuje a zpřístupňuje nám poselství mistrů věků minulých, které by jinak mohlo upadnout v zapomnění ...