Revolver Revue 74.

kolektiv autorů

nakladatel	Revolver Revue
rok vydání	2009
vydání	1.
stran	248

Rozhovor s Ondřejem Anděrou a Lubomírem Typltem otevírá blok věnovaný nejen textům skupiny WWW, která na české alternativní scéně působí od počátku devadesátých let, kdy do místního prostředí uváděla hiphop. Součástí jarního čísla Revolver Revue je i unikátní, samostatně neprodejné CD skupiny. „Tohle je sbírka plná násilí / nezvládnuté zloby / Veliký Odpouštěč se přiopil / malí jsou na odpouštění malí“, píše v jedné ze svých básní Tereza Šimůnková. Prózu v RR č. 74 zastupuje Lubomír Martínek a Ruben Gonzales Gallego. Tento vnuk generálního tajemníka Komunistické strany Španělska se narodil jako tělesně postižený roku 1968 v Moskvě; úřady ale matce oznámily, že krátce po narození zemřel. Autobiografická kniha Bílé na černém, z níž otiskujeme ukázky v překladu Denisy Šťastné, je strhujícím svědectvím o poměrech v sovětských dětských domovech. V Rusku, kde vyšla před sedmi lety, se stala bestsellerem, obdržela Bookerovu cenu a velký ohlas měly i její překlady do několika světových jazyků. České vydání chystá letos Edice Revolver Revue. „Kulturní instituce, tak jako dobré umění, odpovídají na otázky typu proč vůbec člověk žije, proč právě tady, co má udělat. Nekulturní činnost odpovídá na otázku ´jak´?“ – jak přežít, jak vydělat. Kultura představuje hodně tenkou vrstvu. Za ní je všednodennost, politika. Možná, že kultura úplně přestane být aktuální a uvidíme, jak žijí lidé bez kultury,“ říká Ilja Kabakov, dnes nejslavnější z malířů někdejšího sovětského undergroundu, o němž v obsáhlém příspěvku s titulem Kabakov superstar pojednává Tomáš Glanc u příležitosti nedávné oslňující retrospektivy v Moskvě. Jan Kloss přináší reportáž o prvním pražském mezinárodním festivalu street artu a graffitti, Pavel Kalina o své cestě po galeriích, muzeích a pomnících ve Washingtonu. Petr Vaňous komentuje výtvarná díla Marty Hoškové-Hošťálkové, Anne Sophie-Kovacz Okna, která v různých lokalitách fotografoval Jan Sekal. Designér Robert V. Novák hledá protiváhu své oficiální grafické práce v tzv. Špinavých knihách, jimiž se snaží „osvobodit od vlastní vizuální křeče při tvorbě jiných knih“, zatímco typograf František Štorm odjel na zimu do dalekých krajů, odkud Revolver Revui poslal zprávu o indických lidových kresbách zvaných rangoli. Malíř Josef Bolf pracoval v Praze, kde jeho ateliér navštívili Viktor Karlík a Karel Cudlín. Adam Gebert se v pravidelném cyklu Dokumentaristé tentokrát zaměřil na filmařskou práci Pavla Štingla. Jarní číslo Revolveru obsahuje i tradiční Couleur, jehož autoři usilují o kritickou reflexi současného kulturního dění a provozu, byť možná platí, že „jediným svědomitým kritikem je kritik zcela němý“. Pod tuto myšlenku se podepsal Američan Norman Foerster a jeho esej Estetický soud a etický soud pro RR přeložil Petr Onufer.