Proč existují sprostá slova, když se nesmějí používat?

Propagace knihy v rozhlase a anotace mě zaujaly natolik, že jsem ji se značnými obtížemi sehnala v tištěné podobě (vedena myšlenkou -vyšlo to v říjnu a v lednu je už prakticky rozebraná? To musí být pecka!)... po přečtení se dostavilo zejm. rozčarování. Příště si takovouhle knihu napřed půjčím, než ji nechám zabírat cenné cm v knihovně.
Doufala jsem, že pro mě jako pro čerstvého rodiče bude kniha jakýmsi průvodcem, nebo přímo návodem. Což v mnoha směrech je a vlastně se i celkem hezky čte. I tak s mírnou nelibostí sleduji, že abych byla schopna vést (se svými dětmi) obdobné rozhovory, musím mít poměrně obsáhlé znalosti moderní historie (kterými osobně nedisponuji).
Nadšení z titulu a témat jednotlivých kapitol mírně opadlo- přijde mi, že autorka dobře v polovině případů „těká“ kolem původní „dětské otázky“ a dost rychle přeskočí na jen vzdáleně související téma, aniž by původní otázku alespoň částečně uspokojivě zodpověděla. Nevím, jestli je to záměr- nezahltit dětskou pozornost, popř. simulovat stav, kdy si děti na zdlouhavou odpověď vlastně nechtějí počkat... ale stejně mě to trochu zklamalo.
SPOILER
Poslední dvě kapitoly mi přišly vyloženě odbyté. Tzv. nemocenská v ČR funguje jinak než je popsané a část o umírání v nemocnicích a hospicích je tristní.
Kapitola o těle, studu a osobním prostoru měla skvělý začátek, jako obvykle ale nechala autorka záchodovou hru vyšumět do ztracena s konstatováním „naopak kdyby se to nedělo znamenalo by to, že jste nemocní...“ což ale ve spoustě případů malým trapičům k ukončení takových her nestačí- a já tak doufala, že se dozvím jak je přivést k tomu, aby toho nechali:D