Příběhy právních pojmů

Pavel Holländer

nakladatel	Aleš Čeněk
rok vydání	2017
místo	Praha
stran	285
poznámka	Vázáno
ISBN	978-80-7380-654-5

Poté, co v roce 2013 vědci v CERNu v Ženevě experimentem potvrdili existenci bosonu, elementární částice, jejíž existenci předpověděl a ve fyzikální teorii popsal v roce 1964 britský teoretický fyzik Peter Ware Higgs, byla autoru teorie bosonu udělena Nobelova cena za fyziku – nejdříve se musel zrodit pojem bosonu, abychom jej v urychlovači elementárních částic uviděli. Kant by řekl: co není v pojmech, nevidíme… Jistě, jsme oslepeni úspěchy přírodních věd, jsme konzumenty, uživateli jejich technologických aplikací: notebooků, iPadů, smartphonů, tabletů… Neuvědomujeme si, že stejný princip poznávání světa platí i pro humanitní obory, i pro poznávání lidského společenství, práva. Právní pojmy, jimiž poznáváme svět práva, jsou lidským dílem, do našeho jazyka je vnesli konkrétní lidé vedeni dobovými kontexty, důvody, výzvami, s nimiž byli konfrontováni, hodnotami a ideály, k nimž se vztahovali, lidé, jež navazovali na myšlenkový odkaz svých předků. Ano, nejen lidé, nýbrž i pojmy mají své příběhy. Na rozdíl od ryze analytického přístupu, jenž ve filozofii a teorii práva převládá a v němž – pokud se vůbec objeví – historický pohled představuje toliko úvodní epiteton ornans, mým záměrem není postupovat tradiční historickou metodou – odkrývat nánosy času a pokoušet se hledat odpovědi na otázku co a kdy se odehrálo. Předmětem mého zájmu je hledání odpovědí na otázku proč, proč lidé, jež tady byli před námi, hledali a nalézali v nových právních pojmech, idejích a institucích odpovědi na životní výzvy, proč nastupující generace pak v toku času v reakci na nové dějinné výzvy vkládali do obsahu existujícího jazyka a existujících institucí měnící, neřku-li nové významy. Jsem přesvědčen, že bez tohoto poznání nejsme s to vládnout naším jazykem, začasto nerozumíme obsahu a významu používaných pojmů a idejí, v důsledku čehož nejsme s to porozumět ani situaci, v níž se ocitáme. Není právě toto konstatování oním konstatováním, jež vypovídá o dnešní době, o naší dnešní nejistotě a zmatenosti, o přemíře slov, fragmentaci a dekonstrukci myšlenkových soustav?