Tančili tváří k slunci

Říkají si Lid - každý z nich i celé společenství. Dvě indiánské tlupy, Tašové a Hrokové, putují životem pod deseti a dvěma lunami dávno uplynulé zimy. Vedou je silní muži, jimž jsou oporou stejně silné ženy, a v rozhodování jim pomáhá také nevysvětlitelné vědění jednoho velmi starého svatého muže.
Lid s napětím a s nadějí sleduje dozrávání dvou ze svých dospívajících synů - jednomu z nich říkají Tokéča, „Ten, který je jiný"; druhý, Takča Ušté - Chromá srna - se po obřadu letního slunovratu stává „Tím, který tančí tváří k slunci". Oba přátelé vedle sebe rostou a sílí a odhodlaně se vydávají vstříc svému osudu. Budou muset řešit úkol nejsvízelnější - jak přizpůsobit sebe i svůj tradičně žijící lid zásadním změnám, které do kraje přinášejí wašíčunové, podivné bledé tváře, přicházející se zcela novým poselstvím.