Max

James W. Fuerst

James W. Fuerst ; [z anglického originálu ... přeložila Veronika Volhejnová ; ilustroval ... Karel Jerie]

Kniha je výpovědí dorůstajícího chlapce, který má kupu problémů sám se sebou, s rodiči i se svým okolím, a ke všemu je ještě náruživým čtenářem Raymonda Chandlera. Vidí tedy svět pokřivenou, či naopak velmi ostrou perspektivou detektiva Phila Marlowa a své dospívání prožívá jako řešení detektivního případu, bojuje s proradnými ženami, pronásleduje zákeřné lupiče a učí se zvládat své emoce – stejně jako jeho hrdinný vzor. Dvanáctiletý Max je na svůj věk malý, ale nesnáší, když mu říkají Simíček. Nezískal si respekt a nemá kamarády. Vyloučí ho z tréninku amerického fotbalu, školní partička se staršími writery si ho vybrala jako oběť a pronásleduje ho, kdekoli ho uvidí. Všechno kvůli nálepce průšviháře. Přitom by tolik chtěl být velkým detektivem Marlowem, „mužem morálně neošumělým, nepošpiněným a bez bázně.“ Ve spravedlivém rozhořčení občas dostane nezvladatelný záchvat vzteku, ztratí nad sebou kontrolu a mlátí kolem sebe hlava nehlava. Copak může za to, že se mu připlete učitelka do rány, když se ho snaží uklidnit? Učitelé to však vidí jinak. Max propadne, a jako by to nestačilo, předají ho do péče školního psychologa, který mu jako terapii poradí, aby si začal psát deník. Stojí za to si ho přečíst. Deník je dramatická a hluboce upřímná výpověď o světě, jak ho vidí teenager. Čtenář s Maxem bude události prožívat a držet mu palce. „Autor James W. Fuerst napsal skvělou prvotinu, vtipně a s nadsázkou střídá pohled detektiva tvrdé školy a dospívajícího teenagera. Nečekaně tak balancuje na hranicí temného detektivního románu, který vyústí ve velice barvitý a působivý obraz americké rodiny a americké školy....“ „Nejlepší věc v oblasti klukovských memoárů á la Adrian Mole nebo /starší/ Mikuláš, ale s pečetí té nejvyšší kvality. Vtipné, chytré, výtečně přeložené Veronikou Volhejnovou. Kniha pro každého, nejen pro děti. Kvalitní, sugestivní a nesmírně poutavá kniha."