Bohumil Sýkora - Pískaři kapitoly z historie lezení v Adršpašsko-Teplických skalách

Tuto knihu sháním od té doby, co jsem se dozvěděl, že vyšla, marně. Až po letech jsem jako už neaktivní horolezec zavítal do hospody v Adršpachu a projevoval takový zájem o knihu, až se kelnerce zželelo, že mi ji pod trestem kastrace zapůjčila k prolistování, ani na záchod jsem se bez dozoru nemohl vzdálit. Z procházky přírodou nebylo nic, manželka měla sice pochopení, ale proč jsem přišel tak pozdě a vypil tolik piv už nepochopila. Zbytek dovolené byly galeje - skály na dotek, ale z důvodu nadměrné hmotnosti nedosažitelné a zákaz hospody. Na netu je, ale nedá se v ní listovat, prostě kniha je kniha a tahle je přesně to, co zájemce o písek potřebuje.

Skvělá kniha !!!

Lezecká legenda z adršpašských pískovců a autor knihy Pískaři Bohumil Sýkora kdysi při přemítání o životě prohlásil něco ve smyslu, že „…skály byly za totáče svobodnou zónou. Do skal totiž soudruzi nechodili. Do skal se lezci chodili vykřičet, svobodně pokecat, prožít víkend bez kontroly…“

vyšel dotisk od Hudy, prodávaný za 750. tak jen opatrně, ať tu tento dotisk nekoupíte za tisíce ..má na jedné z posledních stránek Hudy reklamu a vazba a záložka je bílá místo červené
https://www.hudy.cz/piskari

Zaplaťpánbůh se v těchto dnech objevuje druhé vydání této legendární knihy. A tak mají spekulanti po legraci…

Bohumil Sýkora, úspěšný pískovcový lezec poválečné doby, popularizátor pískovcového lezení a horolezectví vůbec. Mladé generaci lezců je známý také jako autor knihy Pískaři shrnující historii pískovcového lezení především ve východních Čechách a speciálně v Adršpašsko-teplických skalách.

Bohumil Sýkora (1932-2015) lezl už od 2. světové války. Zlatá éra jeho nejlepších a nejodvážnějších prvovýstupů spadá mezi roky 1959 a 1965.

Začínal jako většina horolezců jeho generace ve skautském oddíle. Po válce nejprve lezl bez lana na Pantheon v Malé Skále. V roce 1950 vstoupil do náchodského horolezeckého oddílu.

Zimní hory, ale nikdy v Alpách
Kromě pískovců hodně lezl ve Vysokých Tatrách a díky tomu se dostal do československého reprezentačního družstva. Komunisté ovšem téměř nikoho nepouštěli do Alp, a tak se tam nedostal ve svých lezeckých letech ani Bohumil Sýkora. Ve velkých horách lezl pouze na Kavkaze roku 1958, když tam českoslovenští horolezci podnikli jednu z prvních poválečných výprav.

Mezi roky 1969 a 1989 strávil dvacet let v německé emigraci. Tam se konečně podíval do Alp, ale už byl mimo vrcholnou formu a za zenitem sportovní výkonnosti. V západní Evropě tehdy lezl už jen pro radost.

Ihned, jak se uvolnily v Československu poměry, Bohumil Sýkora se vrátil domů.

Písek, ledy, skály
Hodně horských výstupů přelezl v zimě. Proslulé byly jeho horolezecké výpravy do Obřího a Labského dolu, kde lezl velké ledopády. Vylezení tehdy trvalo jeden až dva dny.

Pro ilustraci, jaké poměry tehdy vládly ve východočeských skalních městech po 2. světové válce: V Adršpachu byly vylezeny dvě desítky cest, v Teplicích necelých deset cest a na Ostraši dvě cesty.

Bohumil Sýkora vynikal ve spárách. Nejznámější jeho prvovýstupy jsou Hláska zezadu, Sokolík na Kapucína, Bič na Věž Jardy Berana, Gotická hrana v Martinských stěnách a Gilotina. Vše v Adšpašsko-teplických skalách.

Neni spravne kupcit s historii piskovcoveho lezeni v Adru, vsem kdo maji zajem o knihu Piskari, doporucuji zakoupit dotisk na hudy.cz za 750,-.

A loupežníci už spekulují koukám. No, mně dnes přišla z HUDY, takže spokojenost.