Gabriel von Max (1840-1915) : [Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň "13", 25.2.-8.5.2011]

Gabriel von Max, Karin Althausová, editor Roman Musil, editor Aleš Filip

Publikace patří k nejvýznamnějším reprezentantům mnichovské malířské školy ve druhé polovině 19. století. Gabriel von Max se narodil v rodině Josefa Calasanzy Maxe, který patřil společně s bratrem Emanuelem k významným pražským sochařům. Studoval malířství na akademiích v Praze, Vídni a Mnichově. V bavorské metropoli se usadil natrvalo, kontakty s českým prostředím však nikdy nepřerušil. Pravidelně vystavoval v Praze v soukromé galerii Mikuláše Lehmanna a na výročních výstavách Krasoumné jednoty, neboť v Čechách měl četné sběratele a obdivovatele. Proslavil se svým pojetím oduševnělé ženské krásy, inovacemi náboženské malby, zájmem o spiritismus a darwinismus i obrazy opic. Jeho malba se vyznačuje hladkým, valérovým, staromistrovským přednesem, důrazem kladeným na celkové estetické pojetí námětu a na psychologii zobrazených postav. Jeho umělecký vliv lze sledovat u řady významných malířů: v Čechách to byli Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, Emanuel Krescenc Liška, Hanuš Knöchl, Karel Vítězslav Mašek a další. Jde o dosud nejrozsáhlejší Maxovu monografii, s unikátním obrazovým materiálem sesbíraným z celého světa, počínaje Metropolitním muzeem v New Yorku, petrohradskou Ermitáží, mnichovskou Pinakotékou a desítkami soukromých zapůjčitelů konče. Dílo mezinárodního kolektivu autorů je zásadním badatelským přínosem nejen pro poznání Gabriela Maxe, česko-německých vztahů, ale obecně i dějin 19. století.