Vzpomínky

Tuto knihu kdysi dostal můj otec jako dárek k životnímu výročí. Nikdo ji doma nečetl, autorem se v té době všeobecě opovrhovalo.Brala jsem ji do rukou s pohrdáním a ironií. Začetla jsem se do ní. Je psána příjemným, čtivým stylem, hezky se čte. LIB najednou vidím v jiném světle, než jsem ho vnímala před 50-ti lety. Stojí tu přede mnou statečný voják, který dobrovolně narukoval do Rudé armády hned na začátku války a přes mnoho urputných bojů a utrpení nakonec došel s vítěznou armádou až do Prahy. Vidím tu nadšeného, velmi obětavého, moudrého a charakterního sovětského politika, kterému šlo především o blaho jeho lidu. Vypráví mnohé příhody ze života, najednou cítím styl jeho jednání s lidmi, jeho obětavost, snahu o porozumění a kvalitní , nenásilnou spolupráci, ale i radost z úspěchů, když se pod jeho vedením podařilo zúrodnit miliony hektarů do té doby neúrodných celin v Kazachstánu. Jeho zásluhou se stal Kazachstán nejen bohatým pěstitelem obilí, ale podařilo se zde vybudovat úplně nová města, vesnice, školy, průmysl, zdravotnictví, obrovské množství bytů a vše, co je k životu potřeba. Najednou vidím L.I.Brežněva v úplně jiném světle a - ať mi to kdo chce, zalívá, nebo ne, osobně si ho vážím...Říkám si, jak by to prospělo naší zemi, kdyby v naší vládě stáli takto obětaví a pracovití, neúplatní a charakterní lidé, kteří by hájili jen a jen zájmy naší země. A tak kniha, která byla odsunuta do sběru, mě vedla k mnohým zamyšlením a přehodnocením mých dosavadních postojů. A jsem ráda, že jsem ji přečetla...