Rehabilitace po náhlé cévní mozkové příhodě

Marcela Lippertová-Grünerová

Následky cévní mozkové příhody jsou velmi různorodé a vyžadují intenzivní neurologickou rehabilitaci, která by měla začít již během akutní fáze onemocnění. Pokud to stav pacienta dovolí, zahajujeme co nejdříve intenzivní rehabilitaci nejprve s cílem profylaxe a následně se zaměřujeme na co nejrychlejší dosažení samostatnosti a mobility. Po propuštění pacienta z akutní hospitalizace pokračuje rehabilitace stacionární nebo ambulantní formou. Důležité je, aby byla prováděna intenzivně a kontinuálně. Doba hospitalizace závisí na průběhu a rozsahu onemocnění, fáze stacionární rehabilitace trvá v průměru tři měsíce, následně je často nutné pokračovat v terapii ambulantně. Na první pohled nejvíce viditelná jsou tělesná omezení nejčastěji ve formě hemiparézy, dále poruchy senzitivity, polykání a řeči. Vedle těchto „viditelných“ deficitů s sebou náhlá mozková příhoda přináší také množství různých symptomů, které nejsou na první pohled diagnostikovatelné. Jsou to tzv. poruchy neuropsychologické, týkající se zejména procesu myšlení a jednání. K častým a obávaným následkům cévní mozkové příhody patří také psychické poruchy jako deprese, poruchy psychomotorického tempa a afektu, jelikož mohou rehabilitační proces značně negativně ovlivnit.