Růže pro Miladu

Básník Ticho

Milada není žena, nýbrž squat - konkrétně proslulá vila Milada v pražské Troji. Kniha se odehrává především zde, ale najdeme zde i bývalý squat Ladronka a především berlínské squaty Rote Insel či Tacheles. Squat, marihuana, to jsou poetizované kulisy velmi surreálného hraní si s jazykem, s fantazií, s plynutím řeči. Kulisy však nikoli vykalkulované - autor ve squatu léta pobýval, tuto zkušenost ve svém debutu (který nejdříve zveřejnil na webu) logicky zúročil. Těžko hledat příběh knihy; děj se odehrává v surrealistických rovinách libovolnosti, útržků dějů, snů, hlášek, spojených tím, čemu autor říká magické ticho a co je jakýmsi ústředním motivem nejen knihy, ale pravděpodobně celé jeho tvorby. Autorova poetika pracuje na bázi jakéhosi babylonského zmatení jazyků; text prostupují věty napůl polské, německé, anglické, zároveň autor hýří novotvary: breščál, čmušky, chlchnáct atd.., kdy pochopení jejich smyslu vyžaduje velmi soustředěné a empatické čtení, případně na jejich přesném smyslu vlastně nezáleží. Často se pohybujeme v terminologii počítačových adventur či fantasy reálií. Fantazie proniká i do číslování kapitol: Žádná kapitola, kapitola jindy druhá, kapitola šěltí, kapitola 3,14... Kdo přijme tento festival libovolnosti, počte si.