Bodláčí

Místy mě to i "vzalo za srdce", protože člověk si uvědomí, že by se klidně tím bezdomovcem mohl rovněž stát. Ale překlad mi ne vždy vyhovoval (sytě černé schodiště?) a byla tam věta tak dlouhá, že jsem tak dlouhou větu snad ještě nikdy nečetla. Věta na 35 řádků ?! (S. 109-110) To by mě zajímalo, kdo by byl schopen si zapamatovat, co bylo na jejím začátku.
Zajímavé bylo, jak Francis Phelan potkával mrtvé lidi, buď ty, které zabil, nebo které v minulosti znal, a dokonce s nimi rozprávěl. Též tato kniha vysvětluje, proč bezdomovcům těžko můžeme nabídnout bydlení a práci a věřit, že je to potěší a že se tak zvaně "chytnou". Jakmile si na takovýto způsob života zvyknou, těžko se ho vzdají. I když samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. No, film s Jackem Nicholsonem by byl zřejmě koukatelnější než byla čtivá tato knížka. Ale některé hlášky tam byly dobré. Dalo se to. Bohužel neumím anglicky tak, abych to mohla číst v originále a posoudit, jaký je William Kennedy spisovatel a zda si Pulitzerovu cenu za tento poměrně tenký románek zaslouží. Taky by mě zajímalo, jak to v Americe, konkrétně v New Yorku, vypadá s bezdomovci v současné době. (Nepochybuji o tom, že tam jsou a že jich není málo.)