Volací znak Salakuška historie radiotechnického vojska v Čechách

Martin Káňa

Zkušenosti z II. světové války drasticky ukázaly na nebezpečí a důsledky útoku nepřítele ze vzduchu a současně podtrhly význam obrany proti němu. Již v průběhu minulé války bylo zkonstruováno zařízení pro radiové zjišťování a měření vzdálenosti letounů – radar. Těmito úvodními větami začíná první zápis v kronice jednoho z radiotechnických praporů, které v tehdejším Československu vznikly v roce 1961, rozdělením původních radiotechnických pluků. Vzpomínková kniha o historii a činnosti radiotechnického vojska v Čechách přináší pohled do jeho budování z počátků padesátých let minulého století, kdy tento druh vojska tvořila převážně hlásná služba založená na systému vidových hlásek, postupně doplňovaná o systém radiolokačních stanic, transformovaných na radiotechnické hlásky, jejichž počet se postupem času zvyšoval, až vyústil v roce 1961 v reorganizaci a vznik samostatných radiotechnických praporů. Nelehkou situaci radiotechnického vojska v systému protivzdušné obrany státu ilustrují vzpomínky jak vojáků z povolání, tak vojáků základní služby. V knize jsou uvedena fakta o budování jednotek, útvarů, o systému vidových hlásek, o narušeních našeho vzdušného prostoru, doložená přepisy protokolů, výňatky z rozkazů atd.