Symptom ve službě

Kniha o širších souvislostech našeho zdraví.

Symptom ve službě je silná kniha o silných věcech. Zapadá do sílícího trendu psychosomatického chápání, ale díky využití metody rodinných konstelací jde dál a hlouběji. Ukazuje, jak symptom slouží nejen jednotlivci, ale celému systému - rodině.

Po sporé Příručce sebeobrany pro učitele a pro statečné rodiče je to druhá kniha libereckého psychoterapeuta Igor Pavelčáka. Ten se v ní - tentokrát se spoluautorkou Martinou Kunclovou - pustil do odvážného experimentu. V sérii tzv. interaktivních besed staví a provází modelovými konstelacemi na témata jednotlivých symptomů. Od ekzémů, přes alergie, počůrávání, gynekologické potíže, deprese, bolesti hlavy a zad až po rakovinu. Ke každému malý úvod a několik ‘modelů’ - konstelací. Kromě čtyř kapitol a několika vložených komentářů je tak kniha postavena především na záznamech této práce.
Nejde tedy o konstelace stavěné pro klienty, jak jsme zatím v konstelační literatuře zvyklí, ale o modelové situace. Ty se sice rozvíjí určitým směrem (vlivem konkrétních protagonistů?), takže působí živě a autenticky, ale Pavelčák je drží na obecné rovině (pokud se příběh příliš stýká s životním příběhem představitele, pak představitele vymění) a nechává jim tak širší platnost.

Je při tom odvážný a přímý. Umí být drsný, mluví obyčejně, nehraje si na gurua, tu a tam je vtipný. Tak to připadá mně, člověku konstelací znalému. Sami autoři ale v úvodu citují příhodu z prvních čtení knihy, kdy čtenářku neznalou konstelací vyděsili ‘manipulací’ a ‘sektářstvím’.

Na jednu stranu je tak jisté, že “…rodinné konstelace a konstelační uvažování není pro všechny. …mnoho lidí vás bude považovat přinejmenším za divného, když budete tvrdit, že máte například deprese proto, že jste spojeni s tajným potratem své matky, o kterém jste ještě včera nevěděli. Je to bláznovství! My toto bláznovství považujeme za dar, který umožňuje nahlédnout na skryté souvislosti lidského života.”

Na druhou stranu je zřejmé, že formát, který je postaven téměř výhradně na popisu dějů, které jsou nezasvěcenému neznámé a tudíž nepředstavitelné (”Nic nemůže nahradit zážitek být přímo osobně na konstelacích. Ten proces zasahuje a prochází celým tělem, duší, myšlením, vším…”), je nezasvěcenému také nepřístupný.

Minimalistická transkripce živého dění vyžaduje značnou investici čtenářské představivosti a soustředění - na začátku každého příběhu/konstelace jsou písmeny označeni zástupci a další text je jako scénář - přímá řeč jen s nejnutnějšími popisy - uvozovaný jen písmeny postav. Grafická schémata jsou použita jen v úvodních kapitolách. (Osobně se těším, až se ustálí jakás norma pro přepisy konstelací.)
To všechno je ale nepodstatné před příběhy, které jeden vedle druhého zasahují a otřásají - oním běžným uvažováním, které, ať chceme nebo ne, máme všichni nasáté v sobě. Když ukazují hlubší roviny a smysl toho, co nám připadá nesmyslné. Momenty, kdy se příběhy dotýkají čtenářovi zkušenosti, jsou skutečně takové, které mají sílu změnit…

Závěrečná slova autorů v tomto případě tedy vůbec nevidím jako přehnaná: “Věříme, že stejně jako nás osvobodilo to, co jsme viděli, přečetli a zažili, může pomoci i naše zkušenost zaznamenaná v této knize ostatním žít doopravdy svůj život v úctě a pokoře se vším, co k němu patří.”
Jak toho dosáhnout? Výhodou takovéto recenze je, že mohu s klidem prozradit pointu: “…ale oni mu pomůžou. Je jasné, že půjdou k lékaři. Ale když se symptom zalévá, tak roste. To je to, co většina lidí odmítá vidět. Řešení je poklonit se symptomu. Poklonit se symptomu znamená poklonit se životu, jaký je.”

Autoři vydali knihu sami a sami ji též distribuují, přečíst ukázky i objednat si ji můžete na adrese: https://symptom-ve-sluzbe.arcs.cz