Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

Helena Chvátalová

První kniha Jak se žije dětem s postižením věnovala pozornost dětem s pěti typy zdravotního postižení (nevidomí, neslyšící, s Downovým syndromem, se spinální muskulární atrofií a s dětskou mozkovou obrnou). Autorka v ní sledovala, jak se rodiče vyrovnávají s faktem, že se jim narodilo „jiné“ dítě, problematiku jeho vzdělávání a školní docházky a také otázky, „co bude dál“, tedy budoucnost těchto dětí. V pokračování první, úspěšné knihy se autorka po deseti letech vrací ke stejným „dětem“ a hovoří s nimi o jejich současném životě, snech a plánech, ale i životních zklamáních apod. Někteří tito mladí lidé vystudovali (či studují) vysokou školu (velmi úctyhodné výkony), některé jejich postižení sice nepustilo dál, ale přesto žijí vcelku spokojený život. Tři z dětí, jejichž osudy představila první kniha, zemřely – ale nebylo to nic neočekávaného, všechny trpěly těžkými genetickými chorobami, které měly infaustní prognózu. A i smrt je prostě součástí života. Příběhy mohou být velkým povzbuzením pro rodiče malých dětí s postižením a výbornou zpětnou vazbou např. pro studenty, kteří první knihu znají.