František Vladimír Lorenc Svědectví o životě a díle neobyčejného člověka

Vlastimil Novobilský

František Vladimír Lorenc (1872-1957) se narodil v obci Zbyslav, nedaleko od Čáslavi, v chudé rodině mlynářského dělníka. Už v mládí projevoval mimořádné nadání, zvláště při studiu cizích jazyků. Za peníze, které mu poskytovala rodina na studium, si kupoval knihy a opomíjel stravu. To nemohlo zůstat bez následků. V šesté třídě kolínského gymnázia musel studium ukončit, protože se u něj projevovaly známky tuberkulózy. Odešel do Prahy, kde se věnoval politické a agitační činnosti. Jeho práce v Omladině, v hnutí pokrokové dělnické mládeže a studentů, nemohla uniknout pozornosti rakousko-uherské policie. Lorencovi hrozilo uvěznění a nástup do tříleté vojenské služby. Rozhodl se, že opustí Čechy a pokusí se využít emigrace českých rodáků do Brazílie, kde tamější vláda slibovala imigrantům půdu k farmářské činnosti. Lorenz hodně překládal z angličtiny do portugalštiny, ale dokonce ze sanskrtu do portugalštiny a mezinárodního jazyka esperanto. Ještě před svou emigrací vydal totiž na svůj náklad první učebnici esperanta pro Čechy (1890), pouhé tři roky po vydání první učebnice esperanta L.L. Zamenhofem. Brazilští autoři zaznamenávají, že na konci života ovládal 104 jazyky. Uvádí se, že jeho dílo obsahuje více než 80 položek, které jsou v knize uvedeny.