Frankové, Římané, feudalismus a nauka

Pozdně antická evropská civilizace 4.–5. století stála na rozcestí. Starý Řím padl, nový, tj. Konstantinopol, se postupně ujal vlády. Západ Evropy byl zaplaven barbary, kteří s nevzdělaností sobě vlastní začali podrývat mystické, liturgické a teologické základy prvotního ortodoxního křesťanství. Kdo byli tehdejší Římané a kdo Řekové? V čem se osudově mýlil sv. Augustin? Jaké škody napáchala otázka filioque? Co stálo za zásadními rozpory křesťanského Východu a Západu? Na všechny tyto otázky odpovídá ve světoznámé knize esejů teolog Joannis S. Romanidis.
Hodně silná kniha. A autor si často ani nebere servítky a říká věci na plnou pusu. Své tvrzení, že nedošlo k žádnému rozdělení na západní a východní církev, má dobře ozdrojované, ačkoliv tím staví na hlavu dosavadní slepě předávané báchorky právě o tom západu a o zániku Říma. Historický exkurs je podrobný a v podstatě poutavý jako detektivka. Hodně zajímavé je povídání o filioque s řadou dalších podrobností, a i věroučné povídání o srdci a dělení na Boha nespatřeného a Boží neviditelné energie zaujme, nakolik jde pro pravoslavné věřící nejspíše jen o opakování. Celkově velmi podnětná kniha s mnoha přesahy, včetně onoho do duchovního života každého člověka.