Sledoval jsem Dubčeka vzpomínky estébáka

Karol Urban

Karol Urban ; [ze slovenského originálu ... přeložila Miriam Pešková]

"Nenápadní" estébáci na chodníku před Dubčekovou vilou. "Nenápadní" estébáci na ostrůvku tramvaje."Nenápadní" estébáci všude, kam se Dubček podíval. Hodinu po hodině, den po dni - celá dvě desetiletí. Stohy popsaných hlášení: S kým se potkal? Koho cestou do práce pozdravil? Jakým směrem se ohlédl? Obludná nesmyslnost se před námi otevírá skrze všední, šedivé, zdánlivě banální obrazy. Vystupuje ze stínu zapomnění, dostává se nám pod kůži. Ale co je nejdůležitější: díky autorově upřímné otevřené a důkladné výpovědi budeme o systému fungování komunistické StB vědět víc. Studií o praxi StB byla napsána řada. Vzpomínky mnohých z těch, kterým StB vážně zasáhla do života, také známe. Toto je však první otevřený pohled do zákulisí, techniky i psychologie StB zevnitř. Díky upřímné výpovědi sledovače Státní bezpečnosti (a někdy i díky kouzlu nechtěného) můžeme do myšlenkového světa StB nahlédnout "z druhé strany barikády". Na autora můžeme mít různé názory. Můžeme jím pohrdat, anebo můžeme ocenit, že našel odvahu všechno popsat a v samotném závěru se omluvit. Kdo něco takového dokázal? Kdo z nich? Na takové svědectví jsme čekali celých 23 let.