Tramvaj plná andělů

Jiří Brůna

I tato čtvrtá Brůnova sbírka je podobně jako předcházející inspirována andělskými bytostmi. V těchto nadpozemských tvorech spatřuje autor posly mezi nebem a zemí, zprostředkovatele skutečnosti i snů nebo hybatele lidských duší a srdcí. Šumění perutí je pro Brůnu zvukem, jímž může obrazně zachytit ozvěny života a jeho záchvěvy. Jedním z nejdůležitějších pocitů je pak pro autora hluboká pokora, s níž například vnímá proměny přírody. Tyto motivy se v Brůnových verších zvláště odrážejí třeba v cyklu vyjadřujícímu náladu dvanácti kalendářních měsíců. Především však je Brůnova tramvaj plná andělů symbolickým dopravním prostředkem, který na nástupních ostrůvcích nakládá cestující a rozváží je do míst, která jsou pro ně domovem, jenž jim poskytuje prostor pro přemítání a dává jim sílu překonat úzkostné obavy a myšlenky.