Meruňková zavařenina

Aleksandr Isajevič Solženicyn, překlad Libor Dvořák

Pět ze zařazených textů tvoří tzv. povídky o dvou částech - specifický Solženicynův žánr staršího období, v němž se dívá na tentýž námět ze dvou výrazně odlišných pohledů, rozdělených časovým odstupem. V tomto zhuštěném tvaru předkládá např. dopis zoufalého vězně známému spisovateli, který ho bez sebemenšího soucitu přijme jen jako materiál pro svou tendenční tvorbu. V jiné dvojpovídce se ocitá bezradný a nenadaný student dělnické přípravky před shovívavým zkoušejícím profesorem, aby se o pár let později ocitl profesor jakožto vyslýchaný před tímtéž mužem v roli komisaře. Jinde se zas ve dvou epizodách seznámíme s generálem Žukovem - za války nezadržitelně postupujícím stratégem, ke konci života znejistělým starcem, který píše paměti a marně se snaží orientovat v intrikách a politických zákrutách. Knihu uzavírá krátká válečná novela, v níž několik ruských jednotek provede hrdinskou akci - ve skutečnosti zbytečný masakr zaviněný pouhou pohodlností štábního velení... Pozadím všech vybraných próz je sice komunistický režim, jeho krutosti i absurdní zvraty, jejich poslání jde ale daleko za politickou kritiku: ukazují absurditu, krutost, bezmoc a zmařené osudy obecně. Pozoruhodné jsou i svou stylistickou rafinovaností i hořkou ironií přecházející místy až ve velmi černý humor.