Klestění zarostlého chodníčku, aneb, Janáček pro samouky

Benjamin Kuras

Napěvky, trylky, sčasovky a spletny. Tak Janáček pojmenoval své hudební útvary. A jsou to nejkratší sekvence tónů dávající hudební smysl a obsahující hudebni sdílení. V lingvistice by tomu asi odpovídal morfém. Janáčkovy hudebni kejkle s útržky melodií se trochu podobají namátkovému tahání rozstřihaných textů na jednotlivá slova z klobouku, jímž dadaisté do bizarních kombinací sestavovali na první pohled vzájemně nesouvisející sdělení a objevovali v nich nové souvislosti, nové obsahy a nové významy, jaké si tradiční poetický řád nedokázal představit. Janáček to dělal podobně ze zdánlivě nesouvislých notových zápisků, náhodně odposlouchaných, pečlivě zapisovaných a pak pracně kombinovaných v nové melodické struktury.