Záhada vyhaslých očí Tajemství rodiny Forstovy : Detektivní román

Tuto "skvělou" knihu mi do ruky vrazil můj táta coby páťákovi (1975) s tím, že něco takového jsem v životě určitě nečetl. On to četl taky jako kluk a moc se mu líbila. Byla v polorozpadlém stavu (částečně salátové vydání). Hned první stránku jsem přečetl jedním dechem, ale další se mi už vůbec nelíbily. Co mi vadilo, tak bylo, že jako správný znalec literatury jsem postrádal v této knize obrázky. Asi po 3 letech jsem se ke knížce vrátil a začetl se hlouběji. Pak už jsem jenom četl a četl. Thriller je proti tomu vánoční pohádka. Tak nějak si představuji brakovou literaturu - myšleno ale v dobrém.

Ať jsem se zeptal kohokoliv, nikdo tento titul neznal. Dokonce jsem knihu půjčil i svojí třídní učitelce Hrazdírové. Učila češtinu na naší jazykové škole a přečetla snad všechno. Moc se netvářila, tohle neznala. Snad proto jsem měl pak u ní vždycky dvojku. Pán Bůh jí dej věčnou slávu, i když spíš inklinovala k srpu a kladivu, nikdy by ale svoji víru nezradila. Kdyby tenkrát dávali "Učitele roku", měla by jich jak Kája slavíků.

Knihu jsem pak půjčoval i ostatním spolužákům a všichni byli nadšeni a jeden dokonce tak, že mi ji nevrátil. Bohužel jsem zapomněl komu jsem ji tenkrát vlastně půjčil. Má-li z vás někdo moji knížku ZÁHADA VYHASLÝCH OČÍ , jejíž hřbet je přelepen zelenou textilní kobercovou pásku - klidně si ji nechte, ale styďte se ! Naštěstí jsem před lety sehnal za 40 Kč na internetu úplně novou ve skvělém stavu. Je pravda, že jsem ji sháněl alespoň 10 let, ale podařilo se. Rozhodně doporučuji přečíst. Viewegh, Moniová vám splynou v Padesáti odstínech šedi, ale Záhada vyhaslých očí vám navždy utkví v paměti tak jako mně.