Pohár od Pánaboha [povídky]

Dávám knížce pouze 3 hvězdičky, protože jiné knihy Oty Pavla mi připadají zajímavější a lepší. Je vidět, že tady se Ota Pavel teprve hledal, ale povídka "Žluté růže" byla velice silná. Sama mám jediného syna, tak jsem lásku matky k dospělému dítěti plně chápala. Na druhou stranu sci-fi povídka "Olympijské hry" mě neoslovila vůbec. Mám dojem, že těch jedenáct povídek má rozličnou úroveň. Myšlenka olympijských her v Berouně je sice vtipná, ale už to není ani aktuální. SSSR už dávno není a v Berouně se na olympijské hry dosud nechystají. První povídka, podle které je knížka nazvaná, "Pohár od Pánaboha", má zajímavé téma konce fotbalové kariéry (jako povídka "Zítra začnou všední dny" zas hokejové kariéry), ale byla podle mého názoru moc rozvláčná. Četla jsem ji na vícekrát, nemohla jsem jí jaksi přijít na chuť. Poslední povídka "Kopnutí za 3000 dolarů" rovněž nic moc. Ještě tak povídky "Na silnici k Vratislavi" nebo "Nejhezčí den Daniela Groussarda" též z prostředí cyklistických závodů měly něco do sebe. Každopádně jsem ráda, že jsem se v důchodovém věku s touto knížkou z knihobudky setkala a přečetla jsem si ji. Talent autora je na ní už patrný, zejména v některých povídkách, jak se zmiňuji. Ještě bych připomenula povídku "Odpusť nám naše viny". Ta na mě totiž také působila velice silně. To bych si vyčítala, kdybych ji nezmínila.