Revolver Revue 53.

kolektiv autorů

Padesáté třetí číslo Revolver Revue otevírají nové básně Pavla Kolmačky. „Richard Alewyn je vzácným příkladem kriticky uvažujícího literárního historika, který svou erudici neobětoval cizelování banalit ani posluze sezónním metodologiím“, píše Marek Vajchr ve studii, jíž doprovodil své překlady z textů pozoruhodného německého autora. Alewynova esej Požitek z úzkosti předkládá hypotézu o předosvícenské společnosti ovládané mentalitou strachu, kterou autor zakládá na textové kritice starých zpěvníků a modlitebních knížek; dále pak mimo jiné ukazuje, jak „kdysi hrůzyplné přírodní mocnosti –noc, velehory a bouře – jsou v epoše osvícenectví z větší části zbaveny své děsivosti, počínají být vnímány jako ‚vznešené‘, a stávají se tak zdrojem estetického požitku“. Fotograf a pedagog Viktor Kolář přispěl do rubriky Sedm, slovem také doprovodil soubor fotografií z technoparties od litevského studenta pražské FAMU Ivarse Gravlejse. „Pokud se rozhodne setrvat v žánru fotografického dokumentu, může jednou zaujmout velmi osobními a překvapivými vhledy do současného světa“, soudí Kolář. Francouzský rok Jaroslava Formánka pokračuje měsícem květnem: „Týdeník Le Point číslo 1496 v tématu ‚La télé, la bEEtise et Loft Story‘ (Televize, pitomost a Loft Story) otiskl výsledky veřejné ankety na téma: Myslíte si, že sledování televizních programů zvyšuje, či snižuje inteligenci člověka? Čtyřicet procent dotazovaných se domnívá, že televize inteligenci zvyšuje“. Tereza Říčanová je autorkou Obrazů na skle. Verše Franze Wurma, pražského rodáka, žijícího od roku 1949 ve Švýcarsku, z němčiny přeložila Věra Koubová, která také napsala stať o básníkově jazyce. V oddíle Nové práce reprodukujeme výtvarná díla Václava Fialy, Jiřího Štourače, Zdeňka Macháčka, Jiřího Mědílka a fotografie Adama Nováka. V dalším stálém oddíle RR, s názvem Z dílen grafiků, představujeme Karla Halouna a Luďka Kubíka. Historička umění Pavla Pečinková v RR interview tohoto čísla říká: „Klíčová je pro mě jakási vnitřní odpovědnost, to, co Josef Čapek nazývá ‚talent mravní‘. V poslední době se kritické hodnocení nahrazuje buď reklamou, nebo nezaujatou evidencí.“„Směrem k Petřínu končila naše ulice blízko rasovny. Tajemný dům se k nám obracel zády -opukovou zdí bez oken, nahoře vybíhající do dvou komínů. Byla to samota, patřící k osadě 'Na bídě', které se tak říkalo podle hostince“ – o pražské čtvrti Břevnov napsal a obrazovou přílohu ke svému textu sestavil malíř Václav Sokol. Současnou podobu této městské části fotografoval Karel Cudlín. Sedm sezon v letech 1977–1984 existovalo Péťovo loutkové divadlo (PLD), které založil a podstatnou měrou vytvářel spisovatel a výtvarník Ivan Matoušek. Rozsáhlý blok podrobně přibližuje činnost divadla a mimo jiné zahrnuje scénáře tří Matouškových her, v PLD inscenovaných, i rozhovor, v němž tvůrce PLD říká:„Nešlo mi jen o umění. Oproti psaní a malování jsem si od této činnosti sliboval, že díky ní uniknu samotě. Takže jsem sehnal amatérské spolupracovníky, které třeba samota nesužovala, ale loutková odpoledne pro dětské diváky a zejména večerní představení pro dospělé jim jistě život zpestřila“. Couleur tentokrát patří bibliografii Revolver Revue č. 42–52 z let 2000–2003, kterou zpracoval Michal Kosák.