Vědosloví Pokus o zevrubný a převážně nový výklad logiky se stálým zřetelem k dřívějším zpracovatelům : (Výbor)

Bolzanovo Vědosloví vyšlo za hranicemi rakouské monarchie v době, kdy Bolzano, pronásledovaný rakouskými státními a církevními úřady pro své pokrokové sociální a filozofické názory, byl již zbaven místa profesora náboženské nauky na pražské univerzitě (1819) a žil v ústraní na venkově.

Bolzano se jako vynikající matematik věnoval studiu filosofických základů matematiky. Byl plně přesvědčen, že matematika splňuje nejlépe ze všech věd ideál dokonalosti, nicméně i v tomto oboru je podle jeho mínění naše poznání značně kusé. Soudobý výklad matematiky považoval za málo uspokojivý, nacházel v něm řadu nepřesností i zjevné nejasnosti v pojetí takových důležitých geometrických pojmů, jakými jsou pojmy „přímka", „plocha" či „těleso". Bolzano si posléze uvědomuje, že tylo potíže jsou způsobeny logicky nepropracovaným a filozoficky nezdůvodněným pojetím matematické metody. Proto po vzoru G. W. Leibnize žádá důkazy, popř. zdůvodnění každé matematické věty bez výjimky – tedy i základních vět, jako jsou axiómy a postuláty. Bolzano však chápe pod matematickou metodou něco jiného než Leibniz nebo naše současnost. Nejde mu o matematizaci vědy. Jeho pozornost se plně soustřeďuje na metodologii definitorické a deduktivní výstavby vědeckých systémů, na otázky jejich učebnicového výkladu a na problematiku filozofické fundace vědy. Těmto otázkám je „Vědosloví" převážně věnováno.