Legionářská odysea Z Čech až do Vladivostoku

Tento škvár z pera ultrabolševika "spisovatele" Jurmana, mj. i autora další slátaniny "Pravda a lži o 17. listopadu" (pro pravdu si soudruh Jurman pravidelně dochází na ruské velvyslanectví), na které s ním spolupracovali Zdeněk Doležal, Jiří Glos, Petr Hájek, Rudolf Hegenbart, Milouš Jakeš, Oskar Krejčí (koresp.), Milan Linhart, Oskar Marek, Stanislav Pohořal, Jan Schneider, Karel Srp, Stanislav Suja, Jan Šolta, Lubomír Štrougal (koresp.), Zdeněk Zbořil, Zdeněk Zbytek, Miloš Zeman (koresp.), Ludvík Zifčák (koresp.) a Ladislav Žák, doporučuji nevzít ani do ruky, je vysoce toxický. Bohužel je tohle daň demokracie: Každý bolševik a blázen může zamořovat svými výmysly a lžemi a cucáním si historie z prstu veřejný prostor, chcete-li seriózní legionářskou literaturu, tomuto hnoji se vyhněte obloukem. Dávám pět záporných (rudých) hvězd, což bohužel nejde, musím dát alespoň jednu standardní, což podmínkou, aby tento koment mohl být odeslán.

Je škoda, že Catman takhle nevybíravě a nepřátelsky napadá osobu, kterou označuje za soudruha. Dovolím si pochybovat o tom, že by slušný a vzdělaný pan Ing. Oldřich Jurman nějakého takového nestoudného soudruha mohl mít. Možná ale, že Catman pouze netuší, jako nejspíš mnoho jiných skutečností, že toto označení není nějakým komunistickým vynálezem a že se takto například oslovoval Enrico se svými spolužáky už v De Amicisově Srdci vydaném nějakých pětatřicet let před tím, než v první Československé republice KSČ vůbec vznikla.
Olin Jurman hledal pro své knihy fakta především v archiváliích a je škoda, že Catman ve svém komentáři neuvádí ani jediný příklad Jurmanem v knize uvedené nepravdy či nepřesnosti a omezuje se jenom na hulvátství a sprostotu. Budiž tedy v jeho prospěch skutečně pochválena demokracie. Možná také stojí za zmínku, že se pan Jurman v této své knize dosti zevrubně věnuje i dění kolem Charty 77 a že ti, kteří je ve zralém věku zažili a něco o něm vědí, což rovněž nejspíš Catman nebude, vůbec nepochybují, že není zdaleka od věci hledat pravdu i na ruském velvyslanectví či ještě lépe v archivech STB a KGB. Naštěstí ještě žije poměrně dost neznámých hrdinů, kteří byli před listopadem 1989 skutečně v drsných podmínkách vězněni a týráni, o nichž a jejich osudech máme díky panu Jurmanovi a jemu podobným i přes brutální mediální cenzuru šanci se vůbec dozvědět. Nevěřím tomu, že by se právě s těmito lidmi Catman mohl nebo chtěl někdy setkat.
Knihu, o níž je tu psáno, mohu každému vřele doporučit. Je ovšem skutečně poněkud toxická. Pro nevzdělané hloupé ovce především...