Kroky do neba

Věda, tento rozsah lidského pokroku a zdroj mnoha jeho tragédií, vždy vyžadovala nejvyšší oběti: životy lidí, většinou těch nejstatečnějších, nejoddanějších. Svou vlastní smrtí vykoupili nové obzory poznání, nejjistější záruku, že člověk jednoho dne překročí práh Matky Země a vystoupí do nebe svých tužeb a vrátí se s náručí splněných snů. Proto jsme s takovou nadějí očekávali návrat našich poslů do velkého neznáma, hrdinných sovětských kosmonautů. Nejen my, každý z našich současníků. Ale i zde si věda vybrala konečnou daň při vytesání tajemství přírodního majestátu, vesmíru: na nedobytou sovětskou Zemi vrátila pouze mrtvá těla posádky kosmické lodi Sojuz 11. Dodnes žijeme a jsme zarmouceni jednou tragédií, kterou lemují cesty člověka k vítězství humanismu ve světě socialismu. Neumírají v naší paměti také proto, že sami přispěli ke své vlastní nesmrtelnosti, nesrovnatelně stateční a hrdinští. Patří k nejlidštějším mezi pozemšťany. Kniha Vladislava Volkova, palubního inženýra Sojuzu 6 a 11, nás o tom přesvědčí. Z prvního letu se vrátil živý, s myslí a srdcem naplněným zážitky a pocity, které málokdo z nás dokázal.