Revolver Revue 48.

kolektiv autorů

První desítky stránek jsou také v Revolver Revue č. 48 vyhrazeny pro nové a dosud nepublikované beletristické texty českých autorů. Jan Nedvěd, někdejší šéfredaktor časopisu Tvář, debutoval jako básník na stránkách naší revue před dvěma lety, tentokrát výbor ze svých veršů nazval Noční chodec: „Jako herka unavená / noc se vleče. / Začíná mi dovolená. / Nic mi neuteče.“ O pětadvacet let mladší Petr Hruška v čísle otiskuje ukázky z chystané sbírky. Úryvkem z většího celku, připravovaného románu, je i text spisovatele Jiřího Hájíčka Dobrodruzi hlavního proudu a dvě prózy překladatelky Evy Klimentové, které jsou součástí povídkového souboru. Jaroslav Formánek v RR uveřejňuje již třetí pokračování záznamů Francouzského roku. „Je mnohem obtížnější být šťastný, když je člověk chudý a ještě navíc nucený žít na jednom místě. Chudoba snáší snadněji pohyb než usedlost“, píše ve své próze s názvem Zapronásledován Lubomír Martínek. Překladatel Petr Mikeš představil nedávno v RR anglického básníka Basila Buntinga, nyní přeložil verše jeho mladšího kolegy Richarda Caddela. V rozhovoru, který s ním vedl, hovoří Caddel o svém životě a především o literatuře: „Pro básníka není lehké rozvinout svou práci do jistého stupně dokonalosti. To je možné jen v tichu, v soustředění, v naslouchání tomu nejvnitřnějšímu hlasu. Každodenní starosti, rodina, zaměstnání a tak dál odvádějí od psaní poezie. Přesto i toto všechno je nutně součástí procesu psaní. V neposlední řadě člověk nesmí dát na to, co kdo o jeho poezii tvrdí, byť by to byl seberenomovanější kritik…“. Také dva další příspěvky představují zahraniční autory; oba se týkají výtvarného umění. Miloslav Chlupáč napsal portrét amerického sochaře uruguajského původu – práce Gonzala Fonsecy přibližuje i obrazová příloha. Fotografie Rachel Mikos dokumentují jedinečnou tvář některých veřejných prostor Budapešti, kde – jak čteme v průvodním textu Martina Tharpa – bylo donedávna často „v jedné ulici vidět příklady typografie od dvacátých až po sedmdesátá léta 20. století“. Dnes už se ovšem i tyto lokality stávají rozpadávající se minulostí uprostřed města, které se podrobuje radikálnímu urbanistickému vývoji. Také Miroslav Urban hovoří v RR interview o vztahu k památkám, zániku, smrti i o způsobech pohřbívání. Michal Janata se tohoto výtvarníka a fotografa ptal rovněž na jeho tvorbu, kterou přibližujeme výběrem Urbanových snímků a kreseb. Linoryty Ladislava Sýkory jsme reprodukovali v RR č. 30, nyní představujeme Sýkorovy Figurky – jejich autorovi položil 9 otázek Viktor Karlík. Malíř Václav Sokol vybral pro stálou rubriku Sedm vlastní grafické zakázky z dob normalizace. Jaroslav Blažek se rozhodl portrétovat některé z našich autorů a spolupracovníků; jeho kresby uvádí text Zdeňka Vašíčka. Svazek uzavírá obsáhlý blok věnovaný legendárnímu časopisu Paternoster. S jeho zakladatelem Zbyňkem Benýškem mluvil Josef Kroul, ve výboru z redakční korespondence čtenář najde i dopisy Vratislava Brabence, Charlieho Soukupa, Jaroslava Hutky či Ivana Diviše. Poprvé rovněž otiskujeme bibliografii tohoto periodika.