Radostná i hořká Františka Plamínková

Eva Uhrová, překlad Lukáš Uher, překlad Miroslav Kvasnička

V meziválečné době nejznámější Češka ve světě. Senátorka. Předsedkyně Ženské národní rady. Čím chtěla své zemi, zvláště ženám, prospět? O čem se hovořilo na mezinárodních ženských fórech? Jak žila, s kým se přátelila? „Kterak ji popsat! Skvělá, hluboká, krásná, láskyhodná, inspirátorka. Koná vše celým srdcem, nic napolo. Jiné vrstevnice o ní říkaly, že je idealistkou, úžasnou rétorkou, krásnou, vzdělanou, dynamickou, dokonalou organizátorkou. Plamínková dala národu první poslankyni, ženám volební právo, zamítla celibát učitelek, navrhla moderní rodinné právo, prosazovala ženy do státní správy a diplomacie. Mluvila k ženám, které v divadle sedávaly v přízemí i na druhé galerii. Setkala se s prezidenty a králi. Měla projevy v kongresové hale ve Washingtonu, v prostorách Sorbonny, Westminsterského opatství, Reichstagu a Paláce národů. Díky ní byly v Praze postaveny Ženské domovy a dům Ženského klubu českého. Padla za heydrichiády. Populárně naučný životopis Františky Plamínkové je zpracován rok za rokem, s využitím korespondence, tisku, senátních projevů a fotografií. V závěru knihy je kapitola o Marii Tůmové a Růženě Pelantové.