Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit

Jana Valdrová

Mluvní projev v českém veřejném prostoru se vyznačuje preferováním určitých jazykových praktik, jež ve svém souhrnu odrážejí a reprodukují polarizovaný, vzájemně hierarchizovaný obraz dvou sociálních pohlaví se specificky „ženskými“ a „mužskými“ charakteristikami a doménami. Autorka se soustředila na vyjadřovací praxi ve veřejném prostoru z hlediska reprezentací ženství: k základním otázkám patří, do jaké míry si uvědomujeme vevázanost mluvního jednání do sociálního kontextu, jak se genderové normy a očekávání promítají do jazyka a jak je lze prolomit. Český jazyk disponuje mimořádně bohatým rejstříkem prostředků a strategií jak pro konstruování tzv. tradičních genderových a sexuálních identit, tak i k pěstování kultury vyváženého vyjadřování; chceme-li utvářet svůj mluvní projev svobodně, učinit jej výrazem své osobnosti a nenechat se manipulovat stereotypy a koncepty, je kritická reflexe vnějších vlivů nezbytná. Lingvistika genderových a sexuálních identit se v české jazykovědě řadí k novějším oborům – na interdisciplinární výzkumy a účast české jazykovědné obce v nich čeká mnoho zajímavých témat s významným aplikačním potenciálem pro média, instituce i veřejnost. Svými texty do knihy přispěli Dennis Scheller-Boltz a Pavla Špondrová. Jaké praktiky se v české veřejné sféře používají k označování žen a jak souvisejí se společenským statusem žen, hierarchiemi pohlaví, sexuálním obtěžováním, domácím násilím? Jakým způsobem v jazyce přežívají tzv. tradiční obrazy ženství? Jak se na jazykovém obrazu světa podílí zahrnování žen pod genericky míněné maskulinum a jak se odráží na jazykové kreativitě mluvčích? Jak se projevuje konceptualizace genderu a v čí prospěch se koncepty uplatňují? Co znamená patriarchalistická kolonizace jazyka a jaké jsou její projevy? Jak se ve veřejné sféře projevuje jazykové zpředmětňování žen? Čím se v češtině řídí zacházení se jmény a příjmeními? Mají se přechylovat ženská příjmení? Jak se jména stávají stigmatem hierarchií a odlišnosti? Jsou rodově neutrální jména vyhrazena pouze trans lidem, nebo je může používat široká veřejnost? Je rodově vyvážené vyjadřování v češtině možné a smysluplné? Osvědčilo se v cizích jazycích, nebo jde o pouhou módní vlnu? Do jaké míry jde o problém jazykového systému či úzu? Co a jak lze ve vyjadřovací praxi změnit? Jaké je místo lingvistiky genderu a sexuálních identit v české jazykovědě? Proč chybí dvě výzkumné generace a co zdržuje výzkum? Jakou roli přitom hrají či mohou hrát odborná pracoviště? Jak lze tento stav řešit?