Pecička

Petra Talová, ilustrace Jakub Vondra

Holčička, které se podařilo přežít uvnitř dospělé ženy. Každého vidí jako dvě osoby. Jednou jako „dospělého“ člověka a podruhé jako pohádkovou postavu. Pecička se setkává například se svým otcem jako s hrdinou, jindy jako s šikovným skřítkem, který „umí úplně všechno na světě“. Někdy zase vidí svou matku jako zdravotní sestru a jindy jako kouzelnou vílu, kterou ale jenom tuší. Přesto jí tohle tušení stačí na to, aby v ní viděla to dobré, to kouzelné, které přežívá v každém člověku. To, co může vidět, nebo alespoň tušit jen dítě, nebo někdo, kdo své vlastní vnitřní dítě nenechal zabít působením výchovy nebo působením konzumního života. Všichni v jejím příběhu mají dvě tváře, děti ale ne.