Průsmyk běženců

Guram Odisaria, překlad Libor Dvořák

Druhá kniha Gurama Odišarii je logickým pokračováním románu Prezidentův kocour. Odhaluje veškeré děsivé reálie šílené a dnes již téměř zapomenuté války, která se v Abcházii před více než pětadvaceti lety odehrála. Autor při psaní vycházel ze zcela reálných faktů a popisuje obrovské osobní tragédie zcela konkrétních lidí. Řízením osudu se totiž sám ocitl přímo v epicentru událostí. Společně s dalšími běženci, kteří utíkali před etnickými čistkami hlavně z přímořského města Suchumi údolím řeky Kodori přes průsmyk do centrální Gruzie, sám strastiplnou cestu zdolával a přitom si dělal poznámky, které teď tvoří kostru celého příběhu. Pro uměleckou fikci tu prakticky nezůstává místo a jde tedy o dílo v nejpravějším smyslu slova dokumentární a do jisté míry i dílo autobiografické. Z 525 tisíc původního předválečného obyvatelstva Abchazské autonomní republiky, patřící ke Gruzii, se jich v jediném okamžiku 300 tisíc proměnilo v uprchlíky. Drtivou většinu těch, kteří byli nuceni opustit rodný kraj, tvořili Gruzíni, kteří tam žili po generace. Mezi uprchlíky byli ale i Židé, Řekové, Abcházci, Rusové, Arméni a další. Nemělo by se také zapomínat na to, že v letech 1992-1993 bylo zavražděno více než 20 tisíc civilních obyvatel Abcházie, převážně etnických Gruzínů. Existují důkazy, že šlo o systematické likvidování civilistů s cílem území od Gruzínů etnicky vyčistit. Způsob, jakým autor události v Abcházii v letech 1992-1993 popisuje, je velmi svébytný: vidíme tu otřesné reálie bojových akcí, ale zároveň se v kontrastu s tímto pozadím pozornosti dostává i touze obyčejných příslušníků různých národů spojit se a sjednotit se, navzájem si pomoci. Autor se nevyhýbá ani líčení věcí vyloženě odpudivých, jako jsou loupeže a drancování. A není divu, vždyť každý, kdo se v atmosféře těchto lidských jatek ocitl, zároveň prošel zkouškou lidskosti a humanismu. Jak se ukazuje, dobrých lidí bylo nakonec mnohem víc, než se mohlo zpočátku zdát, což je jistě důvodem k optimismu. Důvod k naději, že za průsmykem pro lidi, kteří museli prožít tak strašné neštěstí, znovu začne normální život.