Nájezdník z pustiny

Tomáš Sekerka, autor obálky Zuzi Maat

„Zaútočili rychle, sehraně, tvrdě. Jako praví profesionálové. Tak, jak se to dělá. Tak, jak to máme rádi.“ Vítejte v postkapitalismu. Letopočet se nyní počítá od Doby temna, po níž nepřišlo světlo zářných zítřků, nýbrž Clona. A její světlo z vás udělá magora. Nebo génia. Je v tom rozdíl? Přežít v Pustině, za hranicemi měst a megaměst, je těžké, ale komu vadí nepřetržité války barbarských kmenů, nedostatek potravin i vody, může se zkusit probít a prostřílet. Členové Klanu o tom vědí svoje. Mají navíc víru v Rubínového Boha, díky které mohou bojovat, i když jejich tělo mělo už dávno zemřít. Je v tom vážně jenom víra, nebo něco víc? Ani v megaměstech však není život růžový jako světlo Clony. Synonymum nekontrolovatelné zkázy zní KiSMET. Záhadný virus, napadající přímo lidský organismus skrze informační technologie, se sice nešíří exponenciálně jako klasický počítačový virus, ale o to víc je pro lidskou společnost smrtící.