Umění a ctnost K teorii umělecké reprezentace

Petr Osolsobě

Ctnosti jako uměřenost a pokora, velkomyslnost a odvaha, čistota a spravedlnost, víra a milosrdná láska byly už dávno vyhnány ze světa umění i z úvah o umění do exilu nepaměti, nejdřív osvícenským rozumem, pak romantickou citovostí a rozervaností a nakonec i věcnou utilitární modernou. Opakování, navyklý způsob a obyčej jsou dnes v obecném povědomí nudné a esteticky neatraktivní. A přece největší evropské umění – Giotto, Dante nebo Shakespeare – bylo výrazem i obrazem mravních a náboženských ctností, těchto „druhých přirozeností“, nabytých, ne vrozených, nerozumových, ale ne nerozumných, oněch druhů niterné dobroty lidské bytosti, jimž doba odzvonila, protože nešla jednoduše převést na algoritmus či informaci, ani nahradit vášní, citem nebo instinktem. Evropské klasické umění oslavovalo v ctnostech ona osvojitelná a nesměnitelná dobra, která dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter.