Já, Bůh a Fidel Knězem na komunistické Kubě

Alberto Reyes Pías, překlad Jana Svačinová

Začneme-li se dívat srdcem, nemůžeme zůstat stejní… Nemůžeme klidně spát, pokud druhý trpí, ani dobře trávit, pokud ten druhý hladoví. Rozhodneme-li se milovat, naše štěstí bude záviset na štěstí ostatních. A co hůř – není už cesty zpět, jakkoli se naše mysl snaží toto světlo zhasit. Tak je to i s Bohem. Je normální, že se život změní, když se z někoho stane „něco víc“. Pokud se z Boha stane „něco víc“, než na co jsi byl zvyklý, přijmeš jeho záležitosti a zájmy za vlastní, jeho záměr se stane ideálem tvého bytí. A pak přijde otázka, jež všechno zkomplikuje, otázka, jež nás děsí a působí nám problémy: „Co chceš, abych udělal?“ Temperamentní Alberto vydává svědectví o své poněkud klikaté cestě ke kněžství. Vyrůstal na Kubě, v krásné věřící rodině, ale v nepříliš krásném režimu Fidela Castra. Přesto se dostal na medicínu, měl známost a otevírala se před ním slibná budoucnost… Vyprávění je svěží, místy až humorné, a přitom nepostrádá hloubku – mezi řádky osobního příběhu mnohokrát zasvítí vyzrálá duchovní moudrost.