Normálninec

Daniel Novotný

V titulní povídce je běžné a zcela v duchu společenských pravidel, že hlavní hrdina trpí ochrannou paranoiou. Najednou zmizí, je to znakem, že je něco v nepořádku a proto musí být odvezen do normálnince k slovutnému doktoru Chocholouškovi, aby se vyléčil a znovu se u něho projevovaly stavy ohrožení. V krátkých povídkách Daniela Novotného je všechno tak trochu naruby: po světě kráčejí inkarnovaní andělé, lidé jsou jenom vypůjčenými dušemi, které nemohou nalézt společnou řeč a nádražní budova se hroutí pod hlubokými tóny sborového zpěvu, jenž je vnímán jako „sebevražedný tenoristický útok“. Ačkoliv autor nešetří humorem a nadhledem, přesto lze z jeho próz vycítit obavy o osud příštích generací, které mohou lehce ztratit svou „normálnost“, tedy onu lidskou jedinečnost, jež je odlišuje od ostatních bytostí.