Čas změny Moravský a slezský venkovod zrušení poddanství po Velkou válku

Pavel Cibulka, Milan Řepa, Andrea Pokludová, Petr Popelka, Pavel Kladiwa

nakladatelé	Historický ústav Akademie věd ČR, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Ostravská univerzita
rok vydání	2021
vydání	1.
místo	Praha
stran	421
rozměry	24 cm
ISBN	978-80-7286-369-3 (váz.)
ISBN	978-80-7599-225-3 (váz.)
ISBN	978-80-88304-47-0 (váz.)

Od poloviny 19. století se v českých zemích i v celé habsburské mo­narchii utvářela společnost založená na občanských právech a kapita­listických vztazích, nastala éra národních hnutí a bezprecedentních hospodářských změn. Tyto zásadní proměny a jejich dopady česká historiografie dosud sledovala primárně optikou příběhu o české ná­rodní emancipaci a dokumentovala je spíše na městském prostředí. Tato kniha zachycuje fenomén společenské transformace i kon­flikty, které jej provázely, z pohledu venkova. Vše započalo zrušením poddanství a celého patrimoniálního systému a zavedením obecní samosprávy. Státní moc prostřednictvím nově zřízených okresních hejtmanství přinášela do rurálního prostředí důležité impulzy. Přísluš­níci sociálních skupin inteligence a úřednictva přicházející z města si s sebou přinášeli návyky iniciativního občanského života i národní ak­tivismus. Na ně navázali činorodí jedinci vzešlí z místního prostředí. Venkov se tak probouzel z poddanské podřízenosti, letargie a fatalis­mu. Díky síti obecných škol se alfabetizoval. Ve sledovaném období se stále více propojoval s městským pro­středím, a to hospodářsky, kulturně i politicky. Na venkově vznikly desítky záložen a hospodářských družstev, stovky spolků. Politizace venkova tvořila nedílnou součást zásadní proměny společnosti, již zpravidla označujeme jako modernizaci. Obyvatelstvo se stále více účastnilo na veřejném dění a identifikovalo se s určitými politickými ideami, stranami nebo osobnostmi. Politizace společnosti, na níž se výrazně podílela jednotlivá národní hnutí, souvisela s postupující de­mokratizací politického systému. Utvářela se nová hierarchie vztahů, do níž se stále snažili promlouvat i „tradiční“ držitelé moci, jako církev nebo velcí pozemkoví vlastníci.