Dobrodružství pod Vesuvem

Carla odjíždí vlakem z Milána do Neapole za svým strýcem, který ani není jejím strýcem. Je skleslá a vůbec se netěší, že bude muset být tak dlouho mimo domov, protože její rodiče odjeli pryč. Ani strýc Liberto, ředitel školy a blázen do vykopávek se nijak netěší na svou nepravou neteř, protože nemá vlastní děti a bojí se té dnešní mládeže. Nejdříve je vztah mezi nimi napjatý, ale když se Liberovi podaří objevit, že Carla je chytrá a zajímají ji jeho vykopávky, tak se vztah mezi nimi znatelně zlepší. Carla objeví i svou Castelamarskou kamarádku-Luciu, která má rodiče, kteří si příliš nerozumějí a nahrazují to dětem penězi. Má ještě bratra Dudua. S tím, Lucií, Arthurem a dalšími se projíždí v autech…. Arthur je pro Lucii i Carlu tajným ideálem. Nakonec se však o Arthura jaksi přestanou zajímat a Carla se sblíží s Duduem. Strýc objeví i přes protesty farmářů, kteří na těchto místech mají zahrady, starověké Stabije. Musí se protloukat světem plným neporozumění a nepomoci. Pomáhá mu jen Carla a několik pomocníků. Duduovi se podaří na vykopávky sehnat dost nadšenců ze všech částí světa - Indie, Japonska, Německa….Z Carly, tiché dívky, o které si proto mysleli, že je hloupá, a ona jen nevyjadřovala svoje pocity, protože se bála, že by jim připadaly divné, a že ona by se o nich s nikým nemohla bavit, se stává druhý extrémista. Překládá do všech jazyků, a její proud řeči je k nezastavení. Ale určitě ji teď mají raději, než předtím. A tak už se rozhodla pro své budoucí povolání - archeoložka.

Citát z knihy: „Cave canem et dominum-Pozor na psa i na pána.“