Co jsem prožil

Dobrodružná povaha Josefa Šnejdárka se projevovala už od mládí, když ve 13 letech utekl do Istanbulu v touze stát se pašou, ale strýc ho odvezl zpět. Vstoupil do rakousko - uherské armády a velice rychle se stal poručíkem. Nezkrotná povaha mu nedala klidu a tak nastoupil jako vojín v Cizinecké legii, kde se vypracoval až na důstojníka pluku alžírských střelců francouzské koloniální armády. V první světové válce Šnejdárek bojoval na západní frontě, dosáhl hodnosti majora, byl několikrát raněn a vyznamenán. Roku 1919 se Šnejdárek (jako francouzský občan) vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v sedmidenní válce s Polskem. Poté se stal velitelem divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku, kde zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Nicméně až v roce 1927 Šnejdárek formálně odešel z francouzské armády a vstoupil do československé armády. V československé armádě byl Šnejdárek jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem na Slovensku. V roce 1932 dal rozkaz k opevnění bratislavské Petržalky betonovými bunkry. V letech 1933–1935 zde vyrostlo 9 objektů. V polovině 30. let byl penzionován. Roku 1939 Šnejdárek odešel do Francie. Po obsazení Francie odešel do severní Afriky, kde i zemřel.
V roce 1939 publikoval svou autobiografii nazvanou Co jsem prožil.

Skvěle vojácky napsané.